II. kapitola

Jak oděl chudého rytíře; František má vidění o svém povolání ve světě

5. ₁ Krátce nato, když byl vysvobozen ze zajetí, stal se vůči potřebným svou laskavostí ještě dobrotivějším. ₂ Pevně si umínil, že svou tvář nikdy neodvrátí od žádného chudáka¹, který by ho pro lásku Boží prosil o almužnu.

₃ Jednoho dne cestou potkal zchudlého, polonahého rytíře. Jat soucitem, rád mu daroval pro Kristovu lásku své vlastní skvostné šaty.

₄ Neučinil nic menšího než kdysi svatý Martin. Proč? Oba měli sice stejné předsevzetí a učinili totéž, přesto byl rozdíl, jakým způsobem to učinili. ₅ František daroval nejprve své šaty a potom to ostatní, Martin se nejprve zřekl všeho ostatního, a nakonec se vzdal i svých šatů. Oba pak na světě žili chudě a nenáročně, oba také vešli do nebe bohatí. ₆ Martin, rytíř sice, ale chudý, přikryl žebráka uříznutým kusem svého pláště, František, ač rytířem nebyl, byl bohatý a oděl chudého celým svým rouchem. ₇ Oba si zasloužili vidění Krista, protože vykonali jeho příkaz; jeden byl pochválen pro svou dokonalost, druhý byl milostí pozván k tomu, co mu ještě chybělo.

6. ₁ Brzy nato se Františkovi ve vidění ukázal nádherný palác s různou válečnickou výzbrojí, ve kterém spatřil překrásnou nevěstu. ₂ Ve snu ho někdo zavolal jménem: „Františku!“ – a slíbil mu, že všechny tyto věci dostane. ₃ Proto toužil po válečném tažení do Apulie, nákladně se připravoval a pospíchal, aby byl brzy pasován na rytíře. ₄ Tento tělesný výklad vidění mu vnukalo jeho ještě tělesné smýšlení, ačkoli pravý smysl vidění, skrytý v hlubinách Boží moudrosti², byl daleko nádhernější.

₅ Jednou v noci, když spal, ho někdo ve vidění opět oslovil a zarmouceně se ho ptal, kam hodlá jít. ₆ Když mu František sdělil svůj úmysl a prohlásil, že hodlá jít do Apulie a tam získat rytířskou slávu, uslyšel starostlivou otázku: „Kdo ti může dát lepší? Sluha nebo pán?“ a František odpověděl: „Pán.“ ₇ Nato uslyšel: „Proč tedy hledáš sluhu místo pána?“ a František odpověděl: „Co chceš, Pane, abych učinil³?“ ₈ „Vrať se do své rodné země⁴,“ řekl mu Pán, „protože vidění se vyplní skrze mne duchovním způsobem.“ ₉ František se hned jako vzor⁵ poslušnosti vrátil a tím, že se zřekl vlastní vůle, se stal ze Šavla Pavel. ₁₀ Byl sražen k zemi a po tvrdých ranách slyšel sladká slova; František zaměnil tělesné zbraně za duchovní a rytířskou slávu zaměnil za vůdcovství Boží.

₁₁ Mnoho lidí se podivovalo nad jeho neobyčejnou radostí – a on jim odpovídal, že se stane velkým knížetem.

 Další