XX. kapitola

O bratrovi, který chtěl v pokušení něco, co světec vlastnoručně napsal

49. ₁ Když světec pobýval na hoře La Verna v samotě své cely, jeden z jeho druhů si velmi přál mít napsané povzbuzující slovo Páně s krátkým dodatkem napsaným Františkovou rukou. ₂ Domníval se, že se tím zbaví mučivého pokušení – ne těla, ale ducha – nebo aspoň že je bude snadněji snášet. ₃ Ač ho tato touha soužila, bál se své přání přesvatému otci odhalit. Ale co neřekl člověk, to vyjevil Duch¹. ₄ Jednoho dne si ho totiž blažený František zavolal a řekl mu: „Přines mi pergamen a inkoust, protože bych chtěl napsat slovo Páně a jeho chvály, o kterých jsem rozjímal ve svém srdci.“ ₅ Když se mu hned dostalo toho, co žádal, vlastní rukou napsal Chvály Boha a slova, která chtěl, a nakonec požehnání pro bratra. Potom řekl: „Vezmi si ten lístek a pečlivě jej uchovávej až do dne své smrti.“ ₆ Všechna pokušení ihned zmizela a skrze list, který byl uschován, se v budoucnu staly podivuhodné věci².

 Další