XVI. kapitola
Jak skrze Ducha poznal touhu dvou bratří a jak jim požehnal ze své cely
45. 1 Svatý František obyčejně celý den prodléval sám v cele a k bratřím se vracel, jen když ho donutil hlad. 2 V určité hodiny přesto k jídlu z cely nevycházel, protože touha cele se oddat kontemplaci u něho byla častěji silnější než hlad. 3 Jednou přišli do Greccia zdaleka dva bratři, kteří vedli velmi bohumilý život. 4 A přišli jen proto, aby viděli světce a přijali od něho vytoužené požehnání. 5 Když dorazili, už ho nezastihli, protože se vrátil od bratří do své cely, což je velmi zarmoutilo. 6 A protože bylo nejisté, kdy zase svou celu opustí, na což by mohli čekat i velmi dlouho, připsali svůj neúspěch svým proviněním a smutně odcházeli. 7 Druhové blaženého Františka je vyprovodili a snažili se je potěšit. Když se však vzdálili, co by kamenem dohodil, náhle na ně světec zavolal a řekl jednomu ze svých druhů: 8 „Řekni mým bratřím, kteří sem přišli, aby se ohlédli zpět ke mně.“ 9 Jakmile se bratři k němu otočili tváří, udělal nad nimi znamení kříže a s láskou jim požehnal. 10 Bratři se velmi radovali, že tak podivuhodným způsobem dosáhli toho, po čem toužili. Vraceli se domů a ze srdce chválili a velebili Pána.