VIII. kapitola

Jak během kázání v Perugii předpověděl tamní povstání; chvála svornosti

37. ₁ O několik dní později, když blažený otec sestupoval z jeskyňky, o níž byla zmínka, řekl přítomným bratřím s bolestí v hlase: „Mnoho zla napáchali obyvatelé Perugie svým sousedům a povyšují svá srdce, a to ke své hanbě. ₂ Hle, blíží se Boží trest a jeho ruka již sahá po meči.“

₃ Uplynulo několik málo dní a František se v zápalu Ducha zvedl a vydal se do města Perugie. ₄ Bratři z toho s jistotou vyvodili, že měl nějaké vidění ve své jeskyňce. ₅ Když dorazil do Perugie a lid se shromáždil, začal kázat. ₆ Protože však rytíři na koních, jak mají ve zvyku, jezdili okolo a harašili zbraněmi v rytířských kláních tak, že bránili tomu, aby bylo slyšet Boží slovo, světec se k nim obrátil, povzdechl si a zvolal: ₇ „Jak žalostné je bláznovství vás ubohých lidí, kteří nemyslíte na Boží soud¹, ani se jej nebojíte! ₈ Slyšte však, co vám skrze mne ubohého Pán oznamuje: ₉ Pán,“ pravil, „vás povýšil nad všechny ve vašem okolí, a proto byste měli být k sousedům dobrotivější a Bohu vděčnější. ₁₀ Avšak vy, nehodní Boží milosti, sousedy napadáte zbraněmi, zabíjíte je a pustošíte jejich území. ₁₁ Pravím vám, že to nezůstane nejen nepotrestáno, ale pro větší pokoření dopustí mezi vámi Bůh vnitřní válku, takže jeden povstane proti druhému. ₁₂ Tak jeho nevole poučí ty, které jeho přízeň nepoučila.“ ₁₃ Za několik dní², zatímco táhli proti svým sousedům, povstali prostí proti rytířům a vznešení tasili meče proti lidu. ₁₄ Boj nabyl takové urputnosti a došlo k takovému krveprolití, že i sousedé, které uráželi, měli s nimi soucit³.

₁₅ Jak chvályhodný soud! Protože se oddálili od Jediného a Svrchovaného, nemohla mezi nimi zůstat svornost. ₁₆ Ve veřejném životě nemůže být silnější pouto než uctivá láska k Bohu a upřímná, nepředstíraná víra⁴.

Další