O druhém podobném případu

34. ₁ Brzy nato se stalo něco podobného s jiným bratrem. ₂ Jeden z bratří se totiž nechtěl podřídit světcovu vikáři, ale poslouchal jiného bratra jako svého mistra. ₃ Světec, který se o tom dozvěděl, protože tam zrovna byl, ho dal napomenout. Bratr padl ihned vikáři k nohám, zřekl se dosavadního mistra a poslouchal toho, kterého mu světec určil za představeného. ₄ Světec si však zhluboka povzdechl a svému druhovi, kterého poslal jako prostředníka, řekl: „Bratře, viděl jsem ďábla na zádech toho neposlušného bratra, jak mu svírá jeho krk. ₅ A on podroben takovým jezdcem pohrdal uzdou svaté poslušnosti a nechal se řídit jezdcovými otěžemi. ₆ Když jsem prosil Pána za bratra,“ pokračoval světec, „démon se celý zmatený hned klidil.“

₇ Jak pronikavý zrak měl tento muž, jehož oči byly tak slabé, když se díval na pozemské, ale tak bystré, když šlo o duchovní. ₈ A co je na tom podivného, že byl obtížen nečistým nákladem ten, kdo nechtěl nést Pána slávy. ₉ Vždyť není žádná střední cesta: buď poneseš lehké břemeno¹, jímž jsi spíše ty sám nesen, nebo se ti jako mlýnské kameny pověsí na krk² nepravost a bude na tobě ležet jako olověné závaží³.

 Další