VI. kapitola

O bratrovi, nad nímž viděl ďábla; proti těm, kdo se oddělují od společenství

32. ₁ Byl i jiný bratr, slavný mezi lidmi svou pověstí, ale slavnější milostí před Bohem. ₂ Otec vší závisti mu však jeho ctnosti nepřál a přemýšlel, jak by strom sahající do nebe skácel a urval mu korunu. Stále kolem něho kroužil, všecko mu rozvracel, ničil a zpochybňoval, aby bratru nějak nastražil vhodná osidla. ₃ Vnukl mu myšlenku, že bude daleko dokonalejší, když se od ostatních odloučí, protože by se mohl vrhnout jen na něho samotného a snadněji ho povalit na zem, a když pak padne osamocen, nebude mít nikoho, aby ho zvedl¹. ₄ Zkrátka: bratr se oddělil od Řádu a jako cizinec a poutník² putoval světem. ₅ Z hábitu učinil prostý šat, takže kapuci nosil nepřišitou na hábitu. Tak chodil světem a sám sebou ve všem pohrdal. ₆ Stalo se, když takto putoval, že brzy ztratil nebeskou útěchu a začal být zmítán prudkými pokušeními. ₇ Záplava mu pronikla až k duši³, a tak zkoušenému na těle i na duši, se mu stalo, že byl jako ptáče, které spěchá do osidla⁴. ₈ Už už mu hrozilo, že spadne do hlubin propasti, když na zbědovaného ubožáka shlédlo v dobrém oko⁵ otcovské Prozřetelnosti. ₉ Sužován výčitkami, vzpamatoval se⁶ a řekl si: „Nešťastníku, vrať se do Řádu, protože jen tam je tvá spása.“ ₁₀ A neváhal, hned vstal a spěchal do matčina náručí.

33. ₁ Když však přišel k bratřím do Sieny, byl tam právě svatý František. ₂ Co se však nestalo! Jakmile světec bratra spatřil, úprkem od něho utíkal a zavřel se do cely. ₃ Bratry to rozrušilo a ptali se ho, proč tak utíkal. Světec jim řekl: „Co se divíte, že jsem utekl, nevšimli jste si proč? Utekl jsem se o pomoc k modlitbě, abych chybujícího zachránil. ₄ Viděl jsem na tom synovi cosi, co se mi právem nelíbilo, ale z milosti mého Krista všechen klam zmizel.“ ₅ Bratr padl na kolena a zahanben přiznal svou vinu. ₆ Světec mu řekl: „Pán ti odpusť, bratře, ale příště se chraň, aby ses pod rouškou svatosti neodloučil od svého řádu a od bratří!“ ₇ Stalo se pak, že jmenovaný bratr si společenství oblíbil a zvláštní oddanost choval k těm komunitám, kde se řehole přísněji zachovávala.

₈ Veliká jsou Pánova díla ve sboru spravedlivých i ve shromáždění⁷! ₉ Vždyť ve společenství nalézají oporu ti, kdo jsou sužováni, padající jsou pozvedáni a vlažní jsou pobízeni. V něm se železo ostří železem⁸ a bratr bratrem podpírán stojí pevně jako opevněné město. ₁₀ I kdybys pro zástup světských lidí Ježíše neviděl⁹, zástup nebeských andělů ti v tom bránit nebude. ₁₁ Takže neutíkej, a budeš-li věrný až do smrti, dostaneš věnec života¹⁰.

 Další