IV. kapitola
Jak u Damiety předpověděl porážku křesťanů
30. 1 Když křesťanské vojsko obléhalo Damietu, byl tam také Boží světec se svými druhy; v touze po mučednictví se totiž přeplavili přes moře. 2 Když světec slyšel, že nadešel den bitvy, velmi ho to zarmoutilo a 3 spolubratrovi pak pravil: „Dojde-li dnes ke střetnutí, jak mi to Pán vyjevil, pro křesťany to neskončí dobře. 4 Řeknu-li jim to, budou mne pokládat za blázna; budu-li mlčet, neujdu výčitkám svědomí. Jak to vidíš ty?“ 5 Jeho druh mu odpověděl: „Otče, za nic pokládej lidské soudy1; nebude to poprvé, co tě budou pokládat za hlupáka. 6 Řiď se podle svého svědomí a boj se Boha víc než lidí2.“ 7 Světec se ke křesťanům ihned obrátil se spasitelným napomenutím, a aby zabránil boji, oznamoval porážku. 8 Ale pravdu měli za bajku, zatvrdili svá srdce a nechtěli se obrátit. 9 Vyrazili tedy, došlo ke střetu, bojovalo se a naši nepříteli podlehli3. 10 Během boje zkoušený světec druhovi nařídil, aby se šel z návrší podívat. Poprvé ani podruhé neviděl bratr nic, a tak ho poslal, aby se šel podívat potřetí. 11 A hle, celé křesťanské vojsko se obrátilo na útěk4, a tak si z boje místo vítězství odnesli hanbu. 12 Touto velkou porážkou se zmenšil značně počet našich: bylo na šest tisíc padlých a zajatých. 13 Světec s nimi velmi soucítil; i oni svého činu neméně litovali. 14 Především oplakával Španěly, když viděl, že pro jejich statečnost v boji se jich vrátilo jen málo.
15 Kéž by se to dozvěděla světská knížata a pochopila, že není snadné bojovat proti Bohu5, to je proti vůli Páně. 16 Povýšená zpupnost mívá hrozný konec. Poněvadž důvěřuje ve vlastní sílu, nezaslouží si, aby jí nebe pomáhalo. 17 Má-li být dosaženo vítězství pomocí shůry, je třeba vést bitvy Duchem Božím.
1 Srv. 1 Kor 4,3.
2 Srv. Lk 12,4-5; Sk 5,29.
3 K porážce došlo 29. srpna 1219.
4 Srv. Jer 49,24.
5 Srv. Sir 46,6.