PRVNÍ KNIHA

Začínají „toužebně očekávané memoáry¹“ o skutcích a slovech našeho svatého otce Františka.

Jeho obrácení

I. kapitola

Jak byl nejprve pojmenován jménem Jan a potom František; co o něm jeho matka prorokovala a co o své budoucnosti sám předpověděl; o jeho trpělivosti v žaláři

3. ₁ František, služebník a přítel Nejvyššího, takové jméno mu totiž Boží prozřetelnost určila, aby tím neobvyklým a vzácným jménem svět rychleji poznal poslání jejího služebníka. Jeho matka mu totiž dala jméno Jan, když se stal znovuzrozením z vody a Ducha svatého² z dítěte hněvu³ dítkem milosti⁴.

₂ Tato žena, milovnice vší počestnosti, podobala se svým životem svaté Alžbětě a zrcadlila i její ctnosti, jako ona směla dát svému synu jméno⁵, měla ducha proroctví a výsadu být jí i v mnohém jiném podobná. ₃ Když se totiž sousedé obdivovali Františkově ušlechtilosti a mravní pevnosti, odpověděla, jakoby poučena Božím vnuknutím: „Co myslíte, že z mého syna bude⁶? Uvidíte, že z milosti Boží bude synem Božím⁷.“

₄ A tohoto mínění byli i mnozí z těch, kteří si Františka, už dost velkého, pro jeho dobré vlastnosti oblíbili. ₅ Vyhýbal se tomu, co u jiných nazýval špatným. Jak rostl ve vybraném chování a dobrých mravech, měli lidé za to, že není synem těch, kdo se pokládali za jeho rodiče. ₆ Jméno Jan se tedy vztahuje na jeho poslání, které na sebe vzal, jméno František k rozšíření jeho pověsti, která se po jeho úplném obrácení k Bohu všude o něm rozšířila.

₇ Daleko vroucněji než svátky ostatních svatých slavíval proto František svátek Jana Křtitele, protože moc tohoto jména mu vtiskla stopy mystické síly. ₈ Mezi narozenými z ženy⁸ nepovstal nikdo větší než Jan a mezi zakladateli řádů nikdo dokonalejší než František. ₉ A toto mínění jistě zasluhuje rozšíření.

4. ₁ Jan prorokoval, už když byl skryt v mateřském lůně; František předpověděl svou budoucnost, když byl ještě uvězněn v žaláři světa a Boží záměr dosud neznal. ₂ Kdysi totiž, když mezi obyvateli Perugie a Assisi ve válce⁹ došlo k velké bitvě, byl František s mnoha jinými zajat a s nimi uvězněn strádal ve špinavém žaláři. ₃ Spoluvězni se trápili a oplakávali svůj ubohý osud zajatců, jen František se v Pánu radoval¹⁰ a pro své okovy měl jen pohrdavý úsměv. ₄ Ostatní se zlobili, že je navzdory svým okovům tak veselý; ba pokládali ho za blázna a šílence. ₅ František však v prorockém vnuknutí odpověděl: „Z čeho myslíte, že se raduji? Já myslím na něco úplně jiného: celý svět mě jednou bude uctívat jako světce.“ ₆ A vskutku tomu tak je. Vyplnilo se vše, co předpověděl.

₇ Mezi spoluvězni byl tehdy jistý rytíř, velmi zpupný a nesnesitelný. Všichni se snažili nic s ním nemít, jen Františkova trpělivost byla nerozbitná. ₈ Snáší nesnesitelného a všem připomíná, aby vůči němu byli pokojní. ₉ Vnímavý pro každou milost, stal se vyvolenou nádobou ctností a již tehdy rozléval dary na všechny strany.

 Další