II. kapitola

Jak ve zdánlivě svatém bratrovi poznal licoměrníka

28. ₁ Jeden bratr, jak se na první pohled zdálo, byl přímo vzorem svatosti, ale přesto jeho chování bylo zvláštní. ₂ Stále se modlil a mlčení zachovával tak přísně, že se obvykle zpovídal ne slovy, ale jen posunky. ₃ Slova Písma svatého ho vždy velmi nadchla. Když je poslouchal, zakoušel nebeskou sladkost. ₄ Zkrátka všichni ho pokládali za třikrát svatého. ₅ Stalo se, že na to místo přišel blažený otec a viděl bratra, o němž slyšel, že je svatý. ₆ Všem, kdo ho vychvalovali a vynášeli, řekl: „Přestaňte, bratři, vždyť mi v něm chválíte ďábelský klam. ₇ V pravdě vězte, že je to ďábelské pokušení a podvodná lest. ₈ Jsem si tím jistý a je to prokázáno tím, že se nechce zpovídat.“ ₉ Bratři to jen stěží přijímali, obzvláště světcův vikář. ₁₀ „Jak by bylo možné,“ říkali, „aby se pod tolika známkami dokonalosti skrývala podvodná přetvářka?“ ₁₁ Otec na to: „Napomeňte ho, ať se dvakrát týdně nebo jen jednou vyzpovídá; když tak neučiní, poznáte, že je pravda, co jsem řekl.“ ₁₂ Tu ho vzal vikář s sebou¹, nejprve s ním žertoval, ale pak mu uložil, aby se vyzpovídal. ₁₃ Bratr se zdráhal, dal si prst na ústa a vrtěl hlavou, čímž dával najevo, že se zpovídat nebude. ₁₄ Tu bratři oněměli, poděšeni jednáním falešného světce. ₁₅ A onen bratr po nemnoha dnech² dobrovolně opustil Řád a obrátil se ke světu, a tak se vrátil ke svému zvratku³. ₁₆ Nakonec začal páchat zločiny a tak se připravil o kajícnost i o život.

₁₇ Mějme se na pozoru před podivínstvím, které není ničím jiným než krásnou propastí. ₁₈ Zkušenost s několika podivíny nám ukázala, že vystupují k nebeským výšinám a pak se řítí do propasti⁴. ₁₉ Stejně tak si všimni i síly zbožné zpovědi, která svatého nejen utváří, ale dává ho i poznat.

 Další