CLXIII. kapitola

O jeho smrti a co jí předcházelo

217. ₁ Když bratři hořce plakali a nedali se utěšit, dal si svatý otec přinést chleba. Ten pak požehnal, lámal a podával každému kousek k jídlu. ₂ Také dal přinést evangeliář a prosil, aby mu přečetli evangelium podle Jana od toho místa, které začíná: Bylo to před velikonočními svátky¹ … ₃ Vzpomněl tak onu posvátnou večeři, kterou Pán se svými učedníky² slavil naposledy. ₄ A toto všechno učinil, aby její památku uctil a také aby ukázal, že má bratry rád.

₅ Těch několik dní, které mu do jeho přechodu [na věčnost] ještě zbývaly, strávil ve chválách a i své vskutku milované druhy³ vyzýval, aby spolu s ním chválili Krista. ₆ On sám, nakolik mohl, zpíval tento žalm: Hlasitě k Pánu volám, hlasitě Pána zapřísahám⁴. ₇ Také všechno stvoření zval ke chvále Boží⁵ a slovy písně, kterou dříve složil, je vyzýval, aby Boha milovali. ₈ Dokonce i samotnou smrt, všem hroznou a všemi nenáviděnou, vyzýval ke chvále, šel jí radostně vstříc a zval ji k sobě na návštěvu: „Buď vítána,“ pravil, „moje sestro smrti⁶!“ ₉ Lékaři⁷ řekl: „Jen odvahu, bratře lékaři, řekni mi, že smrt je už blízko, vždyť mi bude branou k životu!“ ₁₀ Bratřím pak řekl: „Až uvidíte, že umírám, položte mne nahého na zem, jak už jste to viděli, a ponechte mne tak po smrti ležet aspoň tak dlouho, než se klidně ujde míle.“

₁₁ Když pak přišel čas a naplnila se na něm všechna Kristova tajemství⁸, vznesl se blaženě k Bohu.

Jak jeden bratr viděl duši svatého otce při jeho přechodu [na věčnost]

217a⁹. ₁ Jistý bratr z jeho učedníků, velmi chvalné pověsti¹⁰, viděl duši přesvatého otce jako hvězdu¹¹ o velikosti měsíce a zářící jako slunce, rozprostírající se nad mnoha vodami, nesenou bílým obláčkem¹², jak stoupá přímo k nebi.

₂ Pak se sešel veliký zástup lidu¹³, který chválil a velebil jméno Páně¹⁴. ₃ Celé Assisi se tam přihnalo i celý kraj přispěchal, aby viděli veliké Boží skutky¹⁵, které Pán na svém služebníkovi ukázal. ₄ Synové naříkali, že ztratili takového otce, a slzami i vzdechy projevovali své zbožné city. ₅ Avšak nový zázrak proměnil jejich nářek v jásot a jejich smutek v radost. ₆ Viděli tělo blaženého otce, ozdobené znameními Kristových ran, uprostřed jeho rukou i nohou byly nejen rány po hřebech, ale samotné hřeby, utvořené a vyrostlé z tkáně těla, černavé jako železo, a viděli pravý bok, zbarvený krví. ₇ Jeho tělo, dříve od přirozenosti snědé, zářilo jasným světlem a bylo tak příslibem odměny blaženého vzkříšení. ₈ Jeho údy nebyly ztuhlé, jak bývá u mrtvých, nýbrž se staly ohebnými a měkkými, jako tomu bývá u malých dětí.

Další