O smrti svatého otce

CLXII. kapitola

Jak bratry napomínal a nakonec jim požehnal¹

214. ₁ Při smrti člověka, praví moudrý, vyjdou jeho skutky najevo², a to, jak jsme poznali, se na tomto světci krásně vyplnilo. ₂ Ten, který odvážně běžel duchovní cestou Božích přikázání, po stupních ctností vystoupil na vrchol a jako kujný kov pod ranami kladiva mnohých utrpení byl přiveden k dokonalosti a uviděl naplnění veškeré dokonalosti³. ₃ Tehdy jeho podivuhodné skutky zazářily ještě jasněji a jasně se zablýskla pravda, že všechno, co žil, bylo božského původu, když pošlapal vábení smrtelnosti a svoboden stoupal k nebi. ₄ Vždyť žít pro svět pokládal za hanebné, ty své miloval až do konce⁴ a s písní na rtech přijímal smrt.

₅ Když se přiblížil jeho poslední den, v němž odebrané světlo pomíjivé mělo vystřídat světlo věčné, svými příkladnými ctnostmi ukázal, že už se světem nemá nic společného. ₆ Neboť umořen tak těžkou nemocí, která ukončila celé utrpení, dal se nahý položit na holou zem, aby v oné poslední hodině, v níž nepřítel mohl ještě naposledy vzplanout hněvem, bojoval jako nahý s nahým. ₇ Po pravdě řečeno, beze strachu očekával vítězství a v sepjatých rukou jako by držel vavřín spravedlnosti⁵. ₈ Tak ležel na zemi, svlečen ze svého hrubého roucha, a jako obvykle pozvedl svou tvář k nebi⁶, a když celou bytostí očekával onu slávu⁷, levou rukou přitom ukrýval ránu v pravém boku, aby ji nebylo vidět. ₉ A bratřím řekl: „Udělal jsem, co jsem měl udělat⁸, teď ať vás Kristus učí, co máte dělat vy!“

215. ₁ Když ho synové takto viděli, prolévali potoky slz, ze srdce velmi vzdychali a podléhali veliké bolesti. ₂ Když se vzlykot trochu utišil, povstal jeho kvardián⁹, který z Božího vnuknutí poznal světcovo přání, vzal hábit, kalhoty a čepici z hrubé látky a otci řekl: ₃ „Věz, že ti tento hábit, tyto kalhoty i čepici půjčuji mocí svaté poslušnosti! ₄ A abys věděl, že ti tyto věci vůbec nepatří, odmítám ti moc komukoli je darovat.“ ₅ Světec se zaradoval a zaplesal v srdci, protože viděl, že se mu podařilo zůstat paní chudobě věrným až do konce. ₆ Všechno to totiž udělal z horlivosti o chudobu, neboť nechtěl ani při smrti mít vlastní hábit, nanejvýš od jiného vypůjčený. ₇ Tu čepici z hrubé látky, třebaže by měla být z jemné vlněné látky, nosil na hlavě, aby ukryl jizvy, které zůstaly po vypalování kvůli léčbě očí.

216. ₁ Pak světec vztáhl ruce k nebi a velebil svého Krista, že nyní zbaven všeho, může k němu odejít svobodný. ₂ Aby však ukázal, že je ve všem pravým následovníkem Krista, svého Boha, miloval až do konce¹⁰ bratry a syny, které miloval od počátku. ₃ Dal tedy k sobě zavolat všechny bratry, kteří byli přítomni, a kvůli své smrti je hladil útěchyplnými slovy a s otcovskou láskou je vyzýval, aby milovali Boha. ₄ Pak mluvil o zachovávání trpělivosti a chudoby, přičemž dával přednost svatému evangeliu před ostatními ustanoveními. ₅ Všichni byli shromážděni kolem něho. Vztáhl svou pravici ke všem bratřím, kteří seděli kolem něho, a počínaje svým vikářem pokládal ji každému na hlavu¹¹ ₆ A říkal: „Buďte sbohem, synové všichni, v bázni Páně¹² a zůstávejte v ní navždy! ₇ A protože se blíží pokušení a zkoušky, blahoslavení budou ti, kdo vytrvají až do konce v tom, co započali. ₈ Já už spěchám k Bohu, jehož milosti vás všechny odevzdávám.“ ₉ A v přítomných požehnal i všechny ostatní bratry, roztroušené po širém světě, a ty, kdo po nich přijdou, až do konce věků.

₁₀ Ať si nikdo toto požehnání, které udělil nepřítomným v přítomných, nepřisvojuje. Co bylo napsáno jinde a obsahuje něco zvláštního, je třeba vztahovat spíše na úřad¹³.

 Další