O světcových oblíbených pobožnostech

CXLVIII. kapitola

Jak ho dojímalo, když slyšel o lásce Boží

196. ₁ Snad přinese užitek a nebude na škodu, když aspoň krátce pojednáme o oblíbených pobožnostech svatého Františka. ₂ Ačkoliv byl tento muž ve všem Bohu oddán, měl přece pomazání Ducha¹, přesto si zvlášť oblíbil některé pobožnosti.

₃ Mezi ostatními slovy běžného hovoru nemohl slyšet slova láska Boží, aniž by se takřka nedostal do vytržení. ₄ Hned, jak slyšel o Boží lásce, byl rázem celý rozrušený, dojatý a zapálený, jako by se úderem zvenčí rozechvěla vnitřní struna srdce.

₅ Říkával, že je vznešenou marnotratností nabízet takovou cennost za almužnu a že ti, kdo si jí cení méně než peněz, jsou největšími pošetilci. ₆ Sám až do smrti neochvějně dodržoval své předsevzetí, které učinil, když byl ještě ve světě, že neodmítne žádného chudého, který by ho o něco prosil pro lásku Boží.

₇ Jednou po něm nějaký chudý chtěl něco pro lásku Boží, a protože nic neměl, vzal potají nůžky a honem chtěl rozdělit svůj hábit. ₈ A kdyby ho bratři nepřistihli a rychle se o nějakou almužnu nepostarali, byl by to udělal.

₉ Říkával: „Lásku toho, který nás tak miloval, musíme velmi milovat.“

 Další