CXLVI. kapitola
Jak chtěl, aby se vzdělaní muži, kteří vstupovali do Řádu, všeho zřekli
194. 1 Jednou řekl světec, že významný klerik by se při vstupu do Řádu měl jistým způsobem zříci i své učenosti, aby se prost vlastnictví mohl vrhnout nahý do náruče Ukřižovaného. 2 „Mnohé,“ říkal, „činí učenost neučenlivými, protože jim jakási tvrdošíjnost nedovoluje, aby se podřizovali pokorným cvičením. 3 Proto bych chtěl, aby mi vzdělanec nejprve přednesl tuto prosbu: »Bratře, dlouho jsem žil ve světě, ale svého Boha jsem doopravdy nepoznal1. 4 Prosím tě, přiděl mi místo, vzdálené hřmotu světa, kde bych mohl s lítostí přemítat o svém dosavadním životě, kde bych mohl své rozptýlené srdce soustředit a svého ducha zaměřit k lepšímu.« 5 Co myslíte,“ pravil, „že bude z toho, kdo by takto začínal? 6 Jako pout zbavený lev by pln síly přistupoval ke všemu a blažený nápoj, kterého se na počátku napil, by se v něm stálými pokroky množil. 7 Velmi účinně by mohl nakonec sloužit slovem, protože by dával to, čím přetéká.“
8 Opravdu zbožné poučení! Co je pro toho, kdo přichází z docela jiného světa potřebnější, než aby za dlouhou dobu získané a osvojené světské návyky očistil a vymazal cvičením pokory? 9 A kdokoli by vstoupil do školy dokonalosti, rychle by dokonalosti dosáhl.
1 Srv. Jan 1,10.