CXLIV. kapitola

Jak ve svých synech pěstoval svornost a jak o ní mluvil v podobenství

191. ₁ Stále si přál a neúnavně usiloval o to, aby mezi svými syny zachoval pouto svornosti¹, aby ti, které týž Duch povolal a týž Otec zplodil, žili v lůně jedné matky v pokoji. ₂ Chtěl, aby starší byli zajedno s mladšími, aby bratrská láska spojovala moudré s prostými, aby poutem lásky byli spojeni přítomní s nepřítomnými.

₃ Jednou řekl bratřím toto obsažné mravní podobenství: „Dejme tomu, že by se všichni řeholníci církve sešli na společné generální kapitule. ₄ Protože jsou tam vzdělaní i nevzdělaní, moudří i takoví, kteří se umí Bohu zalíbit i bez vědy, bude jednomu z moudrých a jednomu z prostých uloženo, aby kázali. ₅ Moudrý uvažuje, vždyť je přece moudrý, a říká si: »Tady není na místě ukazovat vědu, vždyť jsou tu velcí učenci, a ani se nesluší před důvtipnými mluvit důvtipně, nechce-li se člověk stát nápadným. ₆ Nejprospěšnější snad bude prostá řeč.« ₇ Nastal stanovený den a společenství svatých se scházejí a chtějí slyšet kázání. ₈ Přichází moudrý, oblečen do pytle, hlavu má posypanou popelem a káže spíš příkladem než slovem, které je krátké. ₉ Říká jen: »Veliké věci jsme slíbili, větší však jsou přislíbeny nám, zachovávejme ty první, mějme touhu po těch druhých. Rozkoš je krátká, trest věčný, utrpení je nepatrné, sláva nekonečná. Mnoho je povolaných, málo vyvolených, a všem bude odplaceno.« ₁₀ Zástup posluchačů je dojat, propukají v pláč a ctí moudrého jako svatého.

₁₁ »Tak vida,« říká si prostý ve svém srdci, »ve všem, co jsem chtěl udělat a říci, mě předešel moudrý. Ale už vím, co udělám. ₁₂ Umím několik veršů žalmu; když moudrý hrál roli prostého, budu já hrát roli moudrého.« ₁₃ Druhého dne se zase scházejí, prostý povstane a jako téma nabídne žalm. ₁₄ Uchvácen Božím Duchem pak káže z daru Boží inspirace tak nadšeně, důvtipně a líbezně, že všichni plni údivu řeknou: »Z prostých si Bůh dělá své přátele²!«“

192. ₁ A toto mravní podobenství muž Boží nejen řekl, ale i vyložil: ₂ „Náš řád,“ pravil, „je obrovským shromážděním a takřka všeobecným sněmem, který se schází z celého světa pod jedním způsobem života. ₃ Moudří na něm mají prospěch z toho, co náleží prostým, protože vidí, jak nevzdělaní muži horlivě usilují o nebeské, a ti, kdo nejsou vzděláni od lidí, z Ducha rozumějí duchovním záležitostem. ₄ I prostí na něm využívají ke svému prospěchu toho, co je moudrých, protože vidí, jak vznešení mužové, kteří by mohli ve světě žít obklopeni slávou, žijí pokorně stejným způsobem života jako oni. ₅ A z toho vyzařuje krása této blažené rodiny, jejíž mnohotvaré ctnosti se hlavě rodiny velmi líbí.“

Další