Popis generálního ministra a ostatních ministrů

CXXXIX. kapitola

Jak se má chovat vůči spolubratřím

184. ₁ Nedlouho před tím, než ho Pán povolal k sobě, zeptal se ho bratr, který byl přitahován božskými věcmi a měl velikou lásku k Řádu: „Otče, ty přejdeš [na věčnost] a tvá rodina, která tě následovala, zůstane zde v slzavém údolí. ₂ Jmenuj někoho, znáš-li v Řádu takového, na němž spočine tvůj duch a jemuž by bylo možné s důvěrou svěřit břímě generálního ministra.“ ₃ Svatý František s povzdechem odpověděl: „Můj synu, vůdce tak různorodého vojska, pastýře tak početného stádce, který by na svůj úkol stačil, nevidím. ₄ Ale chci vám vykreslit či, jak se říká, vymodelovat obraz, z něhož bude jasné, jaký by měl být otec této rodiny.

185. ₁ Musí být mužem ušlechtilého způsobu života, veliké moudrosti a chvályhodné pověsti. ₂ Musí to být člověk, který se neváže osobním přátelstvím, aby celku nedával pohoršení tím, že jedné části projevuje větší přízeň. ₃ Ať je to muž, který se rád oddává svaté modlitbě, který jistý čas věnuje své duši a jistý čas sobě svěřenému stádci. ₄ Časně ráno musí nejprve začínat obětí mše svaté a dlouhou modlitbou svěřovat sebe a své stádce Boží ochraně. ₅ Po modlitbě má být všem k dispozici, všem odpovídat na dotazy a vlídně o všechny pečovat. ₆ Musí to být člověk, který v přijímání osob nebude vytvářet temná zákoutí, u něhož se nepatrným a prostým dostane stejné pozornosti jako učeným a významným. ₇ Člověk, který je celým svým životem obrazem zbožné prostoty a pěstuje ctnosti, i když je mu dáno vynikat vědou. ₈ Člověk, který opovrhuje penězi, jež jsou největším nebezpečím naší dokonalosti i slíbeného způsobu života, člověk, který bude jako hlava chudého Řádu ostatním vzorem k následování a který nikdy nezneužije žádnou sumu peněz. ₉ Bude mu musit stačit jeden hábit a jedna knížka, pro povinnosti k bratřím pak psací potřeby a pečeť. ₁₀ Nemá hromadit knihy a mnoho se věnovat četbě, aby neokrádal úřad o to, co věnuje studiu. ₁₁ Musí být člověkem, který zarmoucené těší, protože je posledním útočištěm utiskovaných, neboť kdyby on neměl léky k uzdravení, nákaza malomyslnosti by nad nemocnými zvítězila. ₁₂ Aby bouřliváky přivedl k mírnosti, má se sám pokorně sklánět a nemá tvrdě trvat na svých právech, aby získal duši pro Krista. ₁₃ Těm, kdo Řád opustili, nemá, jako ztraceným ovečkám¹, uzavírat své milosrdné srdce, vědom si toho, že pokušení jsou tak silná, že někdy mohou přivést i k takovému konci.

186. ₁ Chtěl bych, aby ho všichni ctili jako Kristova náměstka a aby se ochotně postarali o všechno, co potřebuje. ₂ Velmi by mu prospělo, kdyby se z projevů přízně a poct neradoval víc než z urážek. ₃ Potřebuje-li někdy pro slabost nebo únavu lepší jídlo, nemá je jíst skrytě, ale veřejně, aby se druzí nestyděli pečovat o své tělo, když je slabé. ₄ Jeho úkolem je především rozlišovat skryté záležitosti svědomí, z hlubokého nitra dobývat pravdu a nenaslouchat mluvkům. ₅ Konečně musí být takový, aby z touhy podržet si čestné místo nikdy nepolevil v mužné spravedlnosti, a takový, jenž svůj úřad pokládá spíš za břímě než za čest. ₆ Má mít rád všechny, ale neméně nahánět strach všem, kdo konají zlo², aby z přílišné mírnosti nedošlo k ochabnutí, ani z velké shovívavosti k rozpadu kázně.

₇ Chtěl bych však také, aby měl spolupracovníky známé svou čestností, kteří by jako on ve všem dávali dobrý příklad³, ₈ byli odolní proti smyslnosti, stateční v těžkostech a také tak přiměřeně vlídní, aby všechny, kdo přicházejí, přijímali se svatou radostí. ₉ Takový tedy,“ pravil, „by měl být generální ministr Řádu.“

 Další