CXXXVI. kapitola

Proti těm, kdo vedou v poustevnách nedobrý život, a jak chtěl, aby všechno bylo společné

179. ₁ Z toho jsme poznali světcovu lásku a radost z úspěchů jeho milovaných, on ale i tvrdě káral ty, kdo v poustevnách vedli nedobrý život. ₂ Mnozí totiž mění místo kontemplace v místo zahálky a dělají poustevnický život, určený k zdokonalování duší, stokou rozkoše. ₃ U dnešních poustevníků je pravidlem, že by každý chtěl žít, jak se mu zamane. ₄ Neplatí to o všech; víme přece, že i dnes jsou svatí, kteří žijí v samotě podle nejlepších ustanovení. ₅ Víme také, že otcové, kteří je předešli, byli květy samoty. ₆ Kéž by se poustevníci naší doby neodchylovali od oné původní krásy, jejíž spravedlivá sláva trvá věčně!

180. ₁ Svatý František vytrvale vyzýval všechny k lásce a napomínal je, aby byli vždy vlídní a chovali se k sobě přátelsky jako doma. ₂ Říkal: „Chci, aby se moji bratři chovali jako synové jedné matky, a prosí-li některý o hábit, provaz nebo cokoli jiného, má mu to druhý laskavě dát. ₃ Knihy a vše ostatní potřebné ať mají společné, aby je to vedlo k tomu, že jeden druhému budou dávat přednost.“ ₄ A aby i v tomto neřekl nic, co by Kristus skrze něho také nevykonal¹, byl první, který to vše dělal.

 Další