O lásce

CXXXI. kapitola

Františkova láska k bližním a jak pro spásu duší dával sám sebe za vzor dokonalosti

172. ₁ Síla lásky z něho udělala bratra všech tvorů, proto se nelze divit, že ho Kristova láska¹ učinila ještě více bratrem těch, do jejichž duše vtiskl Stvořitel svůj obraz. ₂ Říkával, že není nic přednějšího než spása duší², a často to dokazoval tím, že jednorozený Syn Boží³ se pro spásu duší dal přibít na kříž. ₃ Odtud pramenil jeho zápas v modlitbě, jeho horlivost v kázání, jeho velká snaha dávat dobrý příklad. ₄ Nepovažoval by se za Kristova přítele⁴, kdyby nemiloval duše, které i On miloval⁵. ₅ Proto také velmi ctil církevní učitele, protože jako Kristovi pomocníci⁶ vykonávají s Kristem jeden a týž úřad. ₆ Své bratry pak, jako ty, kdo tvoří rodinu víry⁷, a jako ty, které spojuje společná účast na věčném dědictví⁸, co nejvroucněji uzavíral do svého milujícího srdce.

173. ₁ Kdykoli kárali jeho přísný způsob života, říkával, že je dán Řádu za vzor, aby jako orel vábil svá mláďata k letu⁹. ₂ Proto své nevinné tělo, které se již dobrovolně podřizovalo duši a které pro žádná provinění již nepotřebovalo metlu, přece pro dobrý příklad znovu trestal a jen kvůli druhým kráčel po tvrdých cestách.

₃ A jednal správně, neboť vždy si všímáme víc skutků než slov představených. ₄ Svými činy, otče, jsi domlouval jemněji, snáze jsi přesvědčoval a bezpečněji dokazoval. ₅ Kdyby mluvili jazyky lidskými i andělskými, ale nedávali by příklad lásky, mně by prospěli málo a sobě vůbec ne¹⁰. ₆ Vskutku, kde karatel nenahání vůbec strach, kde místo rozumu zaujme libovůle, stačí snad ke spáse úřední pečeti¹¹? ₇ Ale přece je třeba konat, co nařizují, aby voda záhony¹² zavlažovala, i když ubohými stružkami. ₈ Vždyť i růže se někdy sbírají z trní¹³, aby tak větší posloužilo menšímu¹⁴.

 Další