CXXIX. kapitola
Bažant
170. 1 Šlechtic z knížectví sienského poslal blaženému Františkovi, když onemocněl, bažanta. 2 On ho s radostí přijal, ale ne proto, že by ho rád snědl, nýbrž proto, že se skrze něho radoval ze Stvořitelovy lásky. Bažantovi řekl: „Ať je pochválen náš Stvořitel, bratře bažante!“ 3 A bratřím pravil: „Zkusme, zda chce bratr bažant zůstat u nás, či zda se spíše chce vrátit do míst, kde žil.“ 4 Na světcův příkaz ho jeden bratr vzal a vypustil ho ve vzdálené vinici. Ale on se velmi rychle vrátil k otcově cele. 5 Pak světec nařídil, aby ho odnesli ještě dál, ale on se opět s nevídanou rychlostí vrátil ke dveřím cely a skoro násilím vklouzl pod hábity bratří, kteří stáli u dveří. 6 Pak tedy světec nařídil, aby ho pečlivě krmili, hladil ho a laskavě k němu promlouval. 7 Když to viděl lékař, který byl Božímu světci velmi oddán, prosil bratry o toho ptáka, ne že by ho chtěl sníst, ale aby ho z úcty k světci mohl opatrovat. 8 Zkrátka, odnesl si ho domů. Ale bažant, jako by se mu stala nějaká křivda, když nemohl být u světce, vůbec nechtěl žrát. 9 Lékař se podivil a hned donesl bažanta zpět k světci a po pořádku vypověděl vše, co se stalo. 10 Jakmile ho postavili na zem a bažant uviděl svého otce, přestal být smutný a vesele se dal do žrádla.