O patření na Stvořitele ve stvoření

CXXIV. kapitola

O světcově lásce k živému i neživému stvoření

165. ₁ Ačkoli toužil, aby mohl brzo opustit svět, místo našeho vyhnanství a putování, přece jen se onen šťastný poutník velmi radoval z věcí tohoto světa. ₂ Vůči knížatům temnoty¹ mu svět sloužil jako bojiště a ve vztahu k Bohu za přejasné zrcadlo jeho dobroty². ₃ V každém díle chválil jeho Tvůrce, cokoli ve stvořeném objevil, vztahoval ke Stvořiteli. ₄ Radoval se z díla rukou Páně a skrze krásu věcí objevoval příčinu a smysl života. ₅ V krásném poznával Nejkrásnějšího a všechno dobré na něho volalo: „Ten, který nás stvořil, je nejlepší!“ ₆ Po stopách, které jsou vepsány do věcí, všude následoval Milovaného a vše se mu stávalo žebříkem, který ho přiváděl až před jeho trůn.

₇ S úžasnou oddaností a láskou všechny objímal, promlouval k nim o Pánu a vyzýval je, aby ho chválili.

₈ S pochodněmi, lampami i svícemi zacházel opatrně, aby svou rukou neuhasil jejich zář, která je odleskem věčného světla³.

₉ Po skalách kráčíval s posvátnou úctou s myšlenkami na toho, který se nazýval Skálou. ₁₀ Když se modlil verš: Na skálu jsi mě postavil⁴, aby se vyjádřil s větší úctou, říkával: k nohám⁵ Skály jsi mě postavil⁶.

₁₁ Když bratři káceli stromy, zakazoval jim podříznout celý strom, aby mu ponechal naději, že znovu vypučí.

₁₂ Zahradníka upozorňoval, aby mez kolem zahrady nepřekopával, aby pak zeleň bylin a půvab květin mohly zvěstovat Otce všeho⁷ krásného. ₁₃ Přikázal mu, aby ozdobil zahradu vonnými a pestrými květinami, které by připomínaly těm, kteří se na ně podívají, věčnou blaženost.

₁₄ Červy odnášel z cesty, aby je lidé nepošlapali, a ke včelám dával postavit med a nejlepší víno, aby v zimních mrazech nezhynuly hladem.

₁₅ Každého živočicha nazýval bratrem a ze všech živočichů měl nejvíc rád ty krotké. ₁₆ Kdo by to však mohl vše vypovědět? Vždyť ona Dobrota, která dala základ všemu a bude jednou všechno ve všech, už na zemi jako všechno ve všech⁸ tomuto světci zářila.

 Další