CXXI. kapitola

Stížnost světci na lenochy a žrouty

162. ₁ Dovol, svatý otče, abych dnes kvůli některým, kteří se hlásí k tobě, pozdvihl svůj nářek k nebi. ₂ Mnozí nenávidí cvičení se v ctnostech a chtěli by odpočívat namísto práce, čímž prokazují, že nejsou synové Františkovi, ale Luciferovi. ₃ Máme více slabochů než bojovníků, ačkoliv jsou zrozeni k práci¹ a svůj život by měli pokládat za vojenskou službu. ₄ Kráčet vpřed činností se jim nelíbí; kontemplací to nedokáží. ₅ Aby ostatní svým rozmarem zmátli, pracují víc hrdlem než rukama, nenávidí ty, kdo je kárají v bráně², a nikdo se jich ani prstem nesmí dotknout. ₆ Ještě víc se podle slov blaženého Františka divím jejich nestydatosti, protože doma by se museli lopotit v potu tváře a nyní se bez námahy živí potem chudých. ₇ Podivná věc! I když nic nedělají, zdá se ti, že jsou stále zaneprázdněni. ₈ Kdy je čas k jídlu, vědí moc dobře, a když mají příliš velký hlad, tvrdí, že slunce už šlo spát. ₉ Dobrý otče, měl bych věřit, že příšernosti těchto lidí jsou hodny tvé slávy? Ne, a ani tvého roucha! ₁₀ Ty jsi nás vždycky učil, že v tomto pomíjivém světě si máme hledět bohatství zásluh, abychom na onom nemuseli žebrat. ₁₁ Oni se však nebudou těšit z věčné vlasti, neboť tam půjdou jako do vyhnanství. ₁₂ A tato nemoc se u podřízených rozmáhá, protože představení dělají, jako by bylo možné, aby jednou nenesli tresty těch, jejichž nepravost trpí.

 Další