XI. kapitola

O podobenství, které přednesl před panem papežem

16. ₁ V době, kdy se dostavil se svými bratry před papeže Inocence, aby požádal o řeholi pro svůj způsob života, zdálo se papeži jeho rozhodnutí k takovému životu nad lidské síly, a protože byl člověkem nadaným velikou rozvážností, řekl mu: „Modli se, synu, ke Kristu, aby nám skrze tebe oznámil svou vůli, a až ji poznáme, tvá zbožná přání povolíme s větší jistotou.“ ₂ Světec souhlasil s příkazem nejvyššího pastýře a s důvěrou se upnul ke Kristu; vytrvale se modlil a vybízel i své druhy, aby vroucně prosili Boha. ₃ Krátce řečeno: při modlitbě dostal odpověď a synům ihned zjevil spásnou novinu. ₄ Při důvěrné rozmluvě mu Kristus zjevil v podobenstvích¹. „Františku,“ řekl Pán, „takto promluvíš k papeži: Na poušti žila chudá, ale krásná žena. ₅ Pro její veliký půvab si ji zamiloval sám král. S radostí si ji vzal za ženu a zplodil s ní překrásné syny. ₆ Když vyrostli a byli vznešeně vychováni, řekla jim matka: »Milé děti, nestyďte se za to, že jste chudí, neboť všichni jste syny onoho velikého krále. ₇ S radostí jděte na jeho dvůr a žádejte, co potřebujete.« ₈ Když to uslyšeli, užasli a radovali se. Spoléhali na to, že jsou královského původu, neboť věděli, že jsou budoucími dědici, a každé strádání pokládali za bohatství. ₉ Statečně se představili králi a nebáli se jeho pohledu ― vždyť se mu velmi podobali. ₁₀ Když král viděl, jak velmi se mu podobají, s údivem se jich tázal, čí jsou synové. ₁₁ Když mu potvrdili, že té chudobné ženy, která žije na poušti, objal je král a řekl: »Jste moji synové a dědici², nebojte se³! ₁₂ Když se u mého stolu živí cizí, oč spravedlivější je sytit ty, jimž po právu patří celé dědictví.« ₁₃ Král tedy ženě přikázal, aby všechny jeho děti poslala ke dvoru, aby je tam živil.“ ₁₄ Toto podobenství Františka naplnilo radostí a hned o tomto posvátném výroku dal vědět papeži.

17. ₁ Touto ženou byl František, protože zplodil mnoho synů nepodléhajících změkčilosti. Pouští je svět, v jeho době neobdělaný a neúrodný v umění ctností. Statečným a nádherným pokolením synů je ctnostmi ozdobené množství bratří. ₂ Králem je Syn Boží, kterému se svatou chudobou podobají. Živí se bez pohrdání a bez falešného studu u královského stolu, když při následování Krista žijí spokojeně z almužen a jsou přesvědčeni, že budou blahoslavení, protože se jim svět vysmívá.

₃ Pan papež byl tímto předloženým podobenstvím udiven a s jistotou poznal, že skrze člověka promluvil⁴ Kristus. ₄ Vzpomněl si na vidění, které měl několik dní předtím, a poučen Duchem svatým⁵ poznal, že se vidění na tomto muži vyplní. ₅ Ve snu totiž viděl, jak se již téměř hroutí Lateránská bazilika, ale jak ji jakýsi řeholník, nevzhledný a nepatrný muž, vlastními zády podepřel, aby se nezřítila. ₆ „Opravdu,“ zvolal, „to je ten, který skutkem i učením Kristovým podepře církev.“ ₇ Proto bylo pro onoho pána tak snadné být světcově prosbě příznivě nakloněn, a od té chvíle, naplněn úctou k Bohu, měl stále Božího služebníka obzvláště rád. ₈ Vyhověl rychle jeho přáním a přislíbil udělit ještě mnohem více. ₉ Nato začal František na základě pověření, které mu bylo dáno, rozsévat semena ctnosti, obcházel města i vesnice a se zápalem kázal.

 Další