CXVII. kapitola

Co mu zjevil Bůh o stavu Řádu a o tom, že Řád nikdy nezanikne

158. ₁ Velmi ho však utěšovala Boží navštívení, v nichž byl ujišťován, že základy jeho Řádu zůstanou vždy pevné. ₂ Bylo mu také slíbeno, že na místa těch, kdo zahynou, přijdou noví vyvolení. ₃ Když se jednou nad špatnými příklady rozčílil a vzrušen se hned začal modlit, odnesl si od Pána toto pokárání: „Proč se rozčiluješ, človíčku? ₄ Cožpak jsem tě já neustanovil pastýřem svého Řádu a nevíš, že já jsem jeho hlavním ochráncem? ₅ Tebe, prostého člověka, jsem k tomu ustanovil, aby ostatní, když budou chtít následovat, následovali to, co jsem učinil na tobě. ₆ Já povolávám, já zachovám i budu pást, a abych zkázu po jedněch napravil, nahradím je jinými. A kdyby se ještě nenarodili, nechám je narodit se. ₇ Proto se nerozčiluj, a pracuj na své spáse¹, neboť i kdyby se Řád ztenčil na tři bratry, mým působením jistě přetrvá.“ ₈ Od té chvíle říkával, že i největší zástup nedokonalých překoná ctnost jediného světce, neboť i jediný paprsek světla zaplaší nekonečnou tmu.

 Další