CXIV. kapitola
O bratrovi, jehož kapuci dal světec hodit do ohně, poněvadž k němu přišel bez dovolení, i když z úcty
154. 1 Jednou světec přikázal, aby hodili do velkého ohně kapuci bratra, který k němu sám přišel bez dovolení představeného. 2 A nikdo kapuci nevytáhl, protože se každý bál momentálně rozčilené otcovy tváře, až ji světec poručil z plamenů vytáhnout, a pak nejevila žádné stopy poškození. 3 I když je třeba to přičítat zásluhám světcovým, snad i onen bratr na tom nebyl bez zásluhy. 4 Přemohla ho totiž touha uvidět svatého otce, i když mu scházela moudrost, jediná vůdkyně ctností.