CIX. kapitola

O jeho pokoře vůči svatému Dominikovi a opačně; jejich vzájemná láska

148. ₁ Svatý Dominik a svatý František, jasná světla země, byli právě¹ v Římě u pána z Ostie, pozdějšího papeže. ₂ Když spolu krásně rozmlouvali o Pánu, řekl jim biskup: „V prvotní církvi byli pastýři církve chudí, byli to lidé planoucí láskou a ne žádostivostí. ₃ Proč nevzít z vašich bratří biskupy a preláty, kteří by ostatní převyšovali učením i příkladem²?“ ₄ Mezi světci vznikl spor, kdo má odpovědět. Ne, že by se chtěli zmocnit odpovědi pro sebe, ale nabízeli ji jeden druhému. ₅ Navzájem si dávali přednost, neboť taková byla jejich vzájemná úcta. ₆ Pokora přemohla Františka, že se neprosadil, přemohla i Dominika, že v pokorné poslušnosti odpověděl první. ₇ Řekl tedy blažený Dominik: „Pane, moji bratři jsou – račte tomu správně rozumět – vysoko postaveni, a pokud jde o mě, nedovolím, aby dosahovali jiný druh hodnosti.“ ₈ Když takto krátce odpověděl, uklonil se biskupovi blažený František a řekl: „Pane, moji bratři se nazývají menšími, aby nechtěli být velkými³. ₉ Jejich povolání žádá, aby žili v poníženosti a kráčeli ve šlépějích Kristovy⁴ pokory a byli nad ostatní vyvýšeni až při navštívení duší⁵. ₁₀ Chcete-li, aby v Boží církvi přinášeli užitek, zachovávejte je v tom stavu, k němuž jsou povoláni, a i kdyby nechtěli, veďte je zpět na poslední místo. ₁₁ Proto vás, otče, prosím, nedopusťte, aby přijímali vyšší církevní úřady, aby nebyli tím pyšnější, čím jsou chudší, a aby se nevypínali nad ostatní.“ ₁₂ To jsou odpovědi obou světců.

149. ₁ Co tomu říkáte vy, synové svatých? ₂ Žárlivost a závist⁶ ukazují, že jste klesli, a neméně vaše touha po poctách ukazuje, že jste nepravými potomky. ₃ Navzájem se koušete a požíráte⁷, boje a sváry však vznikají jen z vášní. ₄ Měli byste zápasit s mocnostmi temnoty⁸, vést tuhý boj⁹ proti šikům démonů, a vy obracíte ostří meče jeden proti druhému. S tváří obrácenou ke slitovnici, hleděli¹⁰ na sebe vlídně, otcové plní moudrosti¹¹; avšak synové, plní závisti¹², jsou si na obtíž už na pohled¹³. ₅ Ale co se dá dělat s tělem, když je srdce rozdělené? ₆ Hlásání víry by na celém světě jistě přinášelo daleko větší užitek, kdyby služebníky Božího slova pevněji spojovalo pouto lásky. ₇ Vždyť o tom, co říkáme nebo učíme, vznikají pochybnosti často právě proto, že se u nás ukazují zjevné známky kvasu nelásky. ₈ Vím, že vinu na tom nemají dobře smýšlející, ale zlovolní, o nichž si myslím, že by měli být propuštěni, aby nenakazili svaté. ₉ A co mám říci o těch, kdo pomýšlejí na vysoká místa¹⁴? ₁₀ Po cestě pokory, ne vznešenosti, vešli otcové do království; synové, kteří chodí v kruhu ctižádosti, nehledají cestu do nebeského města. ₁₁ Co se dá dělat, když nepůjdeme touto cestou, slávy nedosáhneme. Pane, ať se nám to nestane! ₁₂ Dej, ať jsme pokornými žáky pod křídly pokorných učitelů. ₁₃ A dej, ať jsou k sobě laskaví, kdo jsou příbuzní duchem, abys uviděl syny svých synů, pokoj buď s Izraelem¹⁵!

 Další