CVI. kapitola

Jeho výroky proti milovníkům úřadů a popis menšího bratra

145. ₁ Když pozoroval, jak někteří dychtí být představenými, a jsou toho nehodni pro ctižádost, která jediná je k tomu vede, říkal, že nejsou menšími bratry, že zapomněli na povolání, jehož se jim dostalo¹, a vyloučili se ze slávy². ₂ Některé nešťastníky, kteří se smutkem nesli to, že byli úřadu zbaveni – protože v něm nehledali břímě, ale poctu – tepal četnými napomenutími.

₃ Jednou svému druhovi řekl: „Nebudu se považovat za menšího bratra, když nebudu takový, jak ti popíšu.“ ₄ Pak dodal: „Představ si, že jdu nyní jako představený bratří na kapitulu, tam kážu a napomínám bratry, a oni nakonec řeknou proti mně: ₅ »Nám se nehodí nevzdělaný a bezvýznamný, proto nechceme, abys nad námi kraloval³, neboť neumíš mluvit a jsi prostý a hloupý⁴.« ₆ A nakonec bych byl s hanbou a v opovržení všech sesazen. ₇ Pravím ti, jestliže taková slova nevyslechnu s nezměněným výrazem tváře, se stejnou radostí ducha a stejnou touhou po svatosti, nejsem ani trochu menším bratrem.“

₈ A ještě dodal: „V představenství [hrozí] pád, ve chvále zkáza, ale v pokoře poddaná duše získá. ₉ Proč toužíme víc po nebezpečí než po zisku, když nám byl dán čas, abychom získávali.“

 Další