XCIX. kapitola

Jak kdosi spatřil rány zbožnou lstí

137. ₁ Když muž Boží pobýval v Sieně, stalo se, že tam přišel jeden bratr z Brescie, který si toužebně přál vidět rány svatého otce. Aby toho dosáhl, neúnavně prosil bratra Pacifika o pomoc. ₂ Ten mu řekl: „Než odtud odejdu, poprosím ho, abych mu mohl políbit ruku. A až mi ruku podá, dám ti očima znamení a ránu uvidíš.“ ₃ Když se připravili k odchodu, šli oba za světcem, poklekli a bratr Pacifik řekl svatému Františkovi: „Požehnej nám, milá matko¹, a podej mi ruku k políbení!“ ₄ Políbil ruku, kterou František jen nerad podal, a dal bratrovi znamení, aby se na ni podíval. ₅ Pak poprosil i o druhou k políbení a ukázal mu ji také. ₆ Po jejich odchodu pojal otec podezření, že použili zbožné lsti, a bylo tomu tak. ₇ On však posoudil zbožnou zvědavost jako bezbožnou, ihned zavolal zpět bratra Pacifika a řekl mu: „Pán ti odpusť, bratře, že mě někdy velmi zarmucuješ.“ ₈ Pacifik se hned vrhl na zem a pokorně se zeptal: „Čím jsem tě zarmoutil, drahá matko?“ ₉ Blažený František mu však neodpověděl a tím to skončilo.

 Další