XCVII. kapitola
Co říkával těm, kdo chválili sebe
134. 1 Často bratřím říkával: „Kvůli tomu všemu, co dokáže i hříšník, si nikdo nesmí lichotit nespravedlivou chválou. 2 Hříšník se dovede postit, modlit se, plakat i trestat své tělo. 3 Ale nedovede toto: zůstat věrný svému Pánu. 4 A tak je chvályhodné, že svou slávu přenecháváme Bohu, když mu věrně sloužíme, a jemu připisujeme vše, co nám dává.
5 Největším nepřítelem člověka je tělo; nedovede si vzpomenout na nic, čeho by mělo litovat, nedovede předvídat to, čeho by se mělo obávat. 6 Snaží se jen zneužít přítomnost. 7 A co je ještě horší, že si přivlastňuje dary, které dostala duše, a chlubí se jimi. 8 Za ctnosti se snaží sklidit chválu a za bdění a modlitby lidskou přízeň. 9 Duši nic neponechává, i na slzách chce vydělat.