XCVI. kapitola
Jak častoval ty, kdo ho chválili
133. 1 František se snažil, aby dobrodiní svého Pána uchovával ve skrytu svého srdce. Nechtěl je vystavovat slávě, protože by to mohlo být příčinou pádu. 2 Proto často, když ho mnozí chválili, odpovídal takto: „Mohu ještě mít syny a dcery! Nechvalte mě, jako bych už byl v bezpečí! Nelze chválit nikoho, jehož konec je nejistý. 3 Jestli ten, který mi něco zapůjčil, to vezme nazpět, zbudou mi jen tělo a duše, které má i nevěřící.“ 4 To říkával těm, kdo ho chválili.
5 Sobě však domlouval: „Kdyby toho Nejvyšší tolik věnoval lupiči, byl by vděčnější než ty, Františku.“