XCI. kapitola

Jak smutného bratra pokáral a napomenul ho, jak se má chovat

128. ₁ Jednou světec viděl, že se jeden z bratří mrzutě a smutně mračí. Ne zrovna mírně mu řekl: „Nesluší se, aby se služebník Boží ukazoval lidem smutný a zarmoucený, ale aby byl vždy čestný. ₂ Své poklesky si prober ve své cele a plač a vzdychej před svým Bohem. ₃ Až odložíš zármutek a vrátíš se mezi bratry, povzbuzuj ostatní!“ ₄ Po chvíli dodal: „Služebníci lidského dobra mi velmi závidí a spolubratry se stále snaží zneklidnit v tom, s čím u mě nepochodí.“

₅ Člověka plného duchovní radosti František tak miloval, že dal na jedné kapitule k obecnému poučení napsat tato slova: ₆ „Bratři ať si dávají pozor, aby navenek nebyli zasmušilí a smutní pokrytci, ale ať je vidět, že se radují v Pánu, že jsou veselí, příjemní a přiměřeně milí¹.“

Další