LXXXVI. kapitola
O pokušeních, která Františka trápila na osamělém místě, a o vidění, které jeden bratr měl
122. 1 Jednou přišel světec se svým druhem ke kostelu na samotě1. Chtěl se zde o samotě modlit, a proto spolubratrovi řekl: „Bratře, chtěl bych tu být této noci sám. 2 Zajdi do špitálu2 a časně ráno se ke mně vrať!“ 3 Když zůstal sám a dokončil oddanou a dlouhou modlitbu k Pánu, rozhlížel se, kam by hlavu složil. 4 Náhle se v duchu rozechvěl, zmocnila se ho hrůza a úzkost3 a třásl se na celém těle. 5 Zřetelně na sobě cítil ďábelské útoky a to, jak zástupy démonů s rámusem pobíhají po střeše domu. 6 Tak vstal a vyšel ven, na čele udělal znamení kříže a řekl: „Jménem všemohoucího Boha vám, démoni, pravím, abyste s mým tělem udělali, cokoli je vám dovoleno. 7 Rád to podstoupím, neboť nemám většího nepřítele než své tělo. Zastanete se mě proti mému protivníkovi4 a odplatíte mu tak místo mě.“ 8 A tak ti, kteří přišli, aby poděsili duši, když viděli tak odhodlaného ducha ve slabém těle5, zahanbeni a zmateni vzali rychle do zaječích.
123. 1 Když nastalo ráno a spolubratr se vrátil, zastihl světce v prostraci6 před oltářem. Čekal stranou a vroucně se modlil před křížem. 2 A hle, dostal se do vytržení a viděl v nebi trůny7 a mezi nimi jeden skvostnější, než byly ostatní, ozdobený drahými kameny a zářící veškerou slávou. 3 Ve svém srdci obdivoval vznešený trůn a tiše uvažoval, komu asi náleží. 4 Vtom slyšel hlas, který mu pravil: „Tento trůn patřil jednomu z padlých andělů a nyní je připraven pro pokorného Františka.“ 5 Když pak bratr přišel k sobě, viděl, jak blažený František po modlitbě vychází ven. I padl před ním do podoby kříže na zem a oslovil ho, jako by už nežil na zemi, ale panoval v nebi: „Otče, pros Božího Syna za mne, aby mi nepřičítal moje hříchy.“ 6 Muž Boží vztáhl ruku a pozvedl ho, neboť poznal, že mu bylo při modlitbě něco ukázáno. 7 Když odtud odcházeli, onen bratr se blaženého Františka tázal: „Otče, jaké máš mínění sám o sobě?“ 8 A on mu odpověděl: „Myslím, že jsem největší hříšník, neboť kdyby nějakému zločinci bylo dáno tolik Božího milosrdenství, byl by desetkrát duchovnější než já.“ 9 A hned promluvil Duch v bratrově srdci: „Vidíš, že vidění, které jsi měl, bylo pravé, neboť na trůn ztracený pýchou pozvedla pokora toho nejpokornějšího.“
1 Podle Zrcadla dokonalosti 59 jde o bratra Pacifika. Zmíněný kostel je San Pietro di Bovara blízko Trevi. Kostelík nebyl navštěvován, neboť Trevi bylo roku 1213 srovnáno se zemí.
2 Leprosárium vzdálené několik kilometrů od kostela.
3 Srv. Mk 14,33.
4 Srv. Lk 18,3.
5 Srv. Mt 26,41.
6 Modlitba vleže, tváří k zemi a často také s rukama roztaženýma ve tvaru kříže.
7 Srv. Zj 4,1-4.