LXXXIII. kapitola
Jak bratra zbavil pokušení a o užitečnosti pokušení
118. 1 Jeden bratr, který trpěl pokušením, řekl světci, když s ním byl o samotě: „Milý otče, modli se za mne, neboť věřím, že když se za mne pomodlíš, budu svých pokušení zbaven. 2 Jsem sužován nad své síly a vím, že ti to není skryto.“ 3 Svatý František mu odpověděl: „Věř mi, synu, že tě kvůli tomu ještě víc pokládám za Božího služebníka, a věz, že čím víc budeš pokoušen, tím tě budu mít raději.“ 4 A dodal: „Pravím ti, že nikdo se nemá pokládat za Božího služebníka, dokud neprošel pokušeními a strastmi. 5 Překonané pokušení je jakýmsi prstenem, kterým si Pán zasnubuje duši svého služebníka. 6 Mnozí si zakládají na dlouholetých zásluhách a radují se z toho, že nemuseli přestát žádná pokušení. 7 Ať však vědí, že Pán bere v úvahu jejich slabost, neboť už před náznakem pokušení by strachem strnuli. 8 Tam, kde se do cesty nepostavily těžké zkoušky, není ani dokonalá ctnost.“