LXXX. kapitola

Příklad světce proti přílišné důvěrnosti se ženami

114. ₁ Jednou se svatý František ubíral do Bevagni¹, a protože byl vysílen postem, nemohl do městečka dojít. ₂ Spolubratr vypravil k jisté zbožné ženě posla, aby pokorně poprosil o chléb a víno pro světce. ₃ Ona, jakmile to uslyšela, spěchala i se svou dcerou, Bohu oddanou pannou, ke světci a vše potřebné přinesla s sebou. ₄ Když světec pojedl a trochu se posilnil, občerstvil na oplátku matku s dcerou Božím slovem. ₅ Když jim ale kázal, do tváře se jim nedíval. ₆ Když ženy odešly, řekl mu druh: „Bratře, proč ses nepodíval na svatou pannu, která za tebou přišla s takovou zbožností?“ ₇ Otec mu odvětil: „Kdo by se neměl obávat pohlédnout na Kristovu nevěstu? ₈ Káže-li se očima i tváří, má se ona dívat na mne a ne já na ni.“

₉ O těchto věcech hovořil často a tvrdil, že je k ničemu bavit se se ženami mimo zpověď nebo krátkého napomenutí. ₁₀ Také říkával: „Co jiného by měl menší bratr se ženou probírat než svaté pokání nebo zbožnou radu, jak by mohla lépe žít, když se ho na to zeptá.“

 Další