Proti důvěrnostem se ženami

LXXVIII. kapitola

O vyhýbání se důvěrnostem se ženami a jak s nimi František mluvil

112. ₁ Bratřím nařídil, aby se jako otráveného medu vystříhali důvěrností se ženami, neboť ty i svaté muže přivádějí na scestí. ₂ Obával se, že se tak slabý brzy podlomí a silný často duchovně zeslábne. ₃ Říkával, že stýkat se s nimi, a vyhnout se jejich nákaze je, s výjimkou osvědčených mužů¹, stejně snadné, jako, podle Písma, kráčet ohněm, a nespálit si nohy².“ ₄ Aby však mluvil spíše skutky, sám všem dával dobrý příklad³ ctnosti. ₅ Ženu považoval za tak nebezpečnou, že bys věřil, že nejde o opatrnost a příklad, ale spíše o hrůzu a strach. ₆ Když mu v rozhovoru bránila jejich nemístná povídavost, pokorně a stručně, se skloněnou tváří, žádal o ticho. ₇ Někdy však hleděl k nebi⁴, jako by odtud bral odpovědi na pozemské povídání.

₈ Ty z žen, které svatou a vytrvalou oddaností připravily ve své duši příbytek moudrosti, poučoval obdivuhodnými, ale krátkými promluvami. ₉ Když mluvil se ženou, mluvil nahlas, aby to mohli všichni slyšet. ₁₀ Jednou spolubratrovi řekl: „Nejmilejší bratře, přiznám se ti po pravdě, že z těch, které jsem viděl, poznám podle obličeje jen dvě. ₁₁ Jedné i druhé tvář znám⁵, ostatních ne.“

₁₂ Výborně, otče, neboť nikdo se nestane svatým díváním se na ně; výborně, pravím, neboť to nepřináší užitek, ale spíše všemožnou škodu či ztrátu času. ₁₃ A jsou překážkou těm, kdo chtějí stoupat strmou cestou a spatřit tvář plnou milosti.

 Další