LXXV. kapitola

O obrácení téhož bratra Silvestra a o vidění, které měl

109. ₁ Nepokládám za nevhodné zmínit se v této souvislosti o obrácení řečeného Silvestra; jak ho totiž Duch přiměl vstoupit do Řádu. ₂ Silvestr byl kdysi diecézním knězem v Assisi, od něhož Boží muž tehdy koupil kameny k opravě kostela. ₃ Když viděl, že se bratr Bernard, který byl hned po Božím světci první sazeničkou Řádu menších bratří, zřekl všeho majetku a rozdal jej chudým, probudila se v něm žravá touha a postěžoval si u Božího muže, že za kameny, které mu kdysi prodal, nedostal dobře zaplaceno. ₄ František se pousmál, když viděl, že i duše kněze je zasažena jedem lakoty. ₅ Ale protože toužil, aby se v něm tento zavrženíhodný žár ochladil, nasypal mu do rukou plno mincí, aniž je počítal. ₆ Kněz Silvestr se radoval z daru, ale ještě víc se divil dárcově štědrosti. Odešel domů, ale často uvažoval o tom, co se stalo. Brblal si pro sebe, že on, ačkoliv stárne, ještě miluje svět, a žasl, jak tento mladík tím vším opovrhuje. ₇ A protože se již naplnil příjemnou vůní¹, otevřel mu Kristus své milosrdné srdce.

₈ Ve vidění mu ukázal, jak cenné jsou Františkovy skutky, jak před ním září svou vznešeností, kterou velkolepě naplňují celý svět. ₉ Viděl totiž ve snu, jak z Františkových úst vychází zlatý kříž, jehož vrchol se dotýkal nebes² a jehož ramena do široka rozpažená objímala a spojovala obě části země. ₁₀ Kněz, viděním otřesen, přemohl zničující touhy, opustil svět³ a stal se dokonalým následovníkem Božího muže. ₁₁ V Řádu začal žít dokonalým životem a Kristovou milostí dosáhl úplné dokonalosti.

₁₂ Ale jaký div, že viděl Františka ukřižovaného, když on byl přece s křížem vždy úzce spjat? ₁₃ Protože byl Kristův kříž v jeho nitru tak podivuhodně zakořeněn, co je na tom, že dobrá půda vydala květy, listí i znamenité plody? ₁₄ Nic jiného se z ní nemohlo zrodit, když si ji celou podivuhodný Kříž již od počátků vyvolil pro sebe. ₁₅ Vraťme se však nyní k našemu pojednání.

 Další