LXXIV. kapitola
Jak silou svého slova prostřednictvím bratra Silvestra z Arezza vymítal zlé duchy
108. 1 Františkova slova nebyla účinná jen tehdy, když je pronesl sám, ale i když byla pronesena někým jiným, nevrátila se bez účinku. 2 Jednou přišel František k městu Arezzo. A hle město bylo téměř zničeno občanskou válkou a hrozilo mu, že se brzy úplně rozpadne. 3 Muž Boží si proto našel přístřeší ve vesnici u města a viděl, jak se nad tím místem démoni radují a jak proti sobě štvou občany k vzájemné záhubě. 4 I zavolal bratra Silvestra, hodného a prostého Božího muže, a nařídil mu: „Jdi před městskou bránu a ve jménu všemohoucího Boha přikaž ďáblům, aby město ihned opustili!“ 5 Ten si se zbožnou prostotou pospíšil poslušně vyplnit příkaz, a zabrán do díkůvzdání před Boží tváří, mocně před branou zvolal: „Ve jménu Božím a na příkaz našeho otce Františka, všichni démoni, odejděte odtud pryč!“ 6 Brzy nato se vrátil do města pokoj a občané opět mezi sebou v klidu zachovávali spravedlnost.
7 Když jim později blažený František kázal, řekl úvodem: 8 „Mluvím k vám jako k těm, kdo byli dříve podrobeni ďáblu a přemoženi démony, ale o nichž vím, že byli vysvobozeni modlitbou jistého chuďase.“