LXXII. kapitola

O mečích, které bratr Pacifik viděl zablýsknout se na světcově těle

106. ₁ Na území Marky Ankonské žil jistý světák, který se oddal marnivému životu, na sebe nedbal a Boha neznal. ₂ Říkali mu „král básníků“, protože byl nejznámějším rozpustilým zpěvákem a sám skládal světské písně. ₃ Krátce řečeno, sláva světa z něho udělala takového člověka, že byl císařem¹ slavnostně ověnčen. ₄ Ale když tak chodil v temnotách² a v provazech šalby vlekl nepravost³, slitovala se nad ním Boží láska a začala ho volat, aby nezahynul ten, který byl zapuzen⁴. ₅ Božím řízením se on a blažený František setkali v klášteře chudých mnišek⁵. ₆ Blažený otec tam tehdy k dcerám přišel se svými druhy; ten muž tam přišel s mnoha společníky, aby navštívil nějakou svou příbuznou.

₇ A tu se ho dotkla ruka Páně. Tělesnýma očima viděl svatého Františka poznamenaného křížem, který tvořily dva blýskající se meče, které se protínaly. Jeden šel od hlavy k nohám, druhý přes prsa od ruky k ruce. ₈ Dosud blaženého Františka neznal, ale podle tohoto mimořádného zázraku ho hned poznal. ₉ Tímto viděním zasažen umínil si začít nový život, avšak rozhodnutí odkládal daleko do budoucnosti. ₁₀ Blažený otec zpočátku kázal pro všechny, nakonec však obrátil meč slova Božího proti tomuto muži. ₁₁ Počínal si tak, že mu láskyplně připomínal prázdnotu všeho pozemského a pohrdání světem, a pak probodl jeho srdce hrozbou Božího trestu. ₁₂ Ten člověk mu pak hned řekl: „Jaký význam má ještě mluvit? Přejděme k činům! Vezmi mne lidem a vrať mě velikému Vládci!“ ₁₃ Dalšího dne ho světec oblékl a toho, který se navrátil k pokoji Páně, pojmenoval Pacifik⁶. ₁₄ Čím větší byl počet jeho marnivých přátel, tím povzbudivější bylo jeho obrácení pro mnohé.

₁₅ Bratr Pacifik se těšil ze společnosti blaženého otce a brzy začal okoušet i nepoznaná pomazání⁷. ₁₆ Také mu bylo dovoleno vidět to, co jiným zůstalo zahaleno. ₁₇ Na čele blaženého Františka několikrát uviděl velké znamení Tau⁸, které barevnými kruhy připomínalo krásu páva.

 Další