O tom, jak světec rozuměl Písmu, a o síle jeho slov

LXVIII. kapitola

Jaké měl poznání a paměť

102. ₁ Ač žádnou vědu nestudoval, naučil se tento blažený muž od Boha moudrosti, která je shůry, a osvícen paprsky věčného Světla, měl hluboké poznání svatých Písem. ₂ Jeho duch, očištěný od každé špatnosti, vnikal do skrytých tajemství a jeho milující srdce nacházelo cesty i tam, kde učenost magistrů nestačí. ₃ Kdykoli čítal ve svatých Písmech a něco jednou pochopil, nesmazatelně to vepsal do svého srdce. ₄ Knihy mu nahrazovala jeho paměť¹; co jednou slyšel, pamatoval si a s oddanou láskou o tom uvažoval. ₅ Tento způsob učení a čtení nazýval plodným, a ne hrabat se v tisícerých pojednáních. ₆ Za pravého filosofa pokládal toho, kdo nic nestavěl před touhu po věčném životě. ₇ Ujišťoval také, že od sebepoznání k poznání Boha snadno dojde ten, kdo v Písmu pokorně, ne opovážlivě hledá. ₈ Obtížné otázky často vyřešil i několika málo slovy, a i když mu chyběla výmluvnost, skvěle vystihl smysl a význam.

Další