VI. kapitola

K Františkovi promlouvá obraz Ukřižovaného; o úctě, kterou František kříži prokazuje

10. ₁ Když bylo už úplně přeměněno Františkovo srdce a zakrátko se mělo změnit i jeho tělo, šel jednoho dne kolem kostela svatého Damiána, který byl téměř rozpadlý a všemi opuštěn. ₂ Veden Duchem tam vstoupil, aby se pomodlil. Pokorně a pln oddanosti poklekl před křížem. A tu, zasažen nezvyklými navštíveními, cítil, že je docela jiný, než když tam vstoupil. ₃ Za tohoto stavu k němu promluvil, což je od věků neslýcháno, obraz ukřižovaného Krista¹, jehož rty se pohybovaly. ₄ Zavolal ho jménem a pravil: „Františku, jdi a oprav můj dům, který, jak vidíš, se celý rozpadá.“ ₅ František se při těch slovech chvěl velikým úžasem a byl jakoby u vytržení. ₆ Připravoval se uposlechnout a cele se soustřeďoval na tento úkol. ₇ Celou svou bytostí pociťoval nevyslovitelnou změnu. Protože sám pro tuto změnu nenalézal slov, i nám o tom přísluší pomlčet. ₈ Od tohoto dne byla jeho svatá duše jakoby zraněná a spolutrpěla s Ukřižovaným. Snad se smíme zbožně domnívat, že se od té doby vtiskují do hloubi jeho srdce, i když ještě ne do těla, znamení svatého utrpení.

11. ₁ Jak úžasná a pro naši dobu neslýchaná událost! ₂ Kdo by nad tím nežasl? Poznal někdo něco podobného? ₃ Pochyboval by někdo o tom, že František už po cestě do vlasti² vypadal jako ukřižovaný? Vždyť k němu Kristus neslýchaným zázrakem promluvil ze dřeva kříže, ač František neměl svět ještě plně v opovržení. ₄ Od chvíle však, kdy k němu Milovaný promluvil, byla jeho duše jako roztavený vosk³. ₅ Láska jeho srdce se pak ranami projevila na jeho těle.

₆ Od této chvíle se nemohl ubránit pláči ani hlasitému nářku nad Kristovým utrpením, jako by je měl stále před očima. ₇ Cesty naplnil vzdechy, a když rozjímal o Kristových mukách, nedal se utěšit. ₈ Když potkal svého důvěrného přítele a odhalil mu příčinu svého žalu, byl přítel dojat až k slzám.

₉ František nezapomínal pečovat o ten svatý obraz a snažil se pečlivě zachovávat jeho nařízení. ₁₀ Okamžitě předává knězi peníze na koupi lampy a oleje, aby posvátný obraz nebyl ani na okamžik připraven o poctu světla. ₁₁ A pak neúnavně pospíchá, aby vykonal to ostatní, a snaží se vykonat bezchybné dílo při opravě kostela. ₁₂ Neboť i když se Boží slovo vztahovalo na onu církev Boží, kterou Kristus vydobyl svou vlastní krví⁴, František nechtěl být ihned povýšen, ale pozvolna přecházel od těla k duchu.

Další