PŘEDMLUVA

Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. Amen.

Generálnímu ministru Řádu menších bratří.

Začíná předmluva.

1. ₁ Posvátnému shromáždění generální kapituly i vám, nejdůstojnější otče¹, se kdysi zalíbilo – ne bez řízení Boží moudrosti – uložit mé maličkosti, abych sepsal skutky a slova našeho slavného otce Františka současníkům pro útěchu a budoucím na památku. Mně, který jsem ho poznal snad lépe než jiní sdílením života, vzájemným přátelstvím i každodenními zkušenostmi. ₂ Proto chci v pokorné poslušnosti tomuto svatému příkazu bez odkladu vyhovět. Vždyť nevyhovět by bylo velikou křivdou. ₃ Avšak právem se obávám, že tento veliký námět umenším pro své možnosti a pro svou slabost, i když ho hodlám zpracovat co nejpečlivěji, a tak se některým znelíbím. ₄ Neboť to, co si zaslouží být nejvýš sladké, obávám se, aby se nedostatečností pisatele nestalo nechutným. Proto pokládám toto dílo spíš za věc opovážlivosti než poslušnosti. ₅ Kdyby se, důstojný otče, po přehlédnutí této práce, jež je dílem vaší přízně, ukázalo, že by nebylo vhodné zveřejnit ji, vděčně přijmu poučení, jak by se dala zlepšit, a budu se těšit z vaší pomoci. ₆ Kdo by také při tak velké rozmanitosti slov a činů svatého Františka dovedl vše přesně přezkoumat a zvážit a tak jasně podat, aby všichni, kdo čtou, ihned také vše dopodrobna pochopili. ₇ Protože se však v prostotě srdce snažíme, aby z toho měl každý čtenář užitek, prosím čtenáře, aby laskavě posuzovali a snášeli jednoduchost vypravěče, anebo ať si jeho slova upraví tak, aby úcta k tomu, o němž píšeme, byla vždy zachována. ₈ Naše paměť, jak bývá u neučených lidí, během mnoha let zeslábla. Nestačí už zachytit přesný sled jeho slov ani podrobně popsat jeho úžasné skutky, které by i vycvičená mysl jen stěží vylíčila, i kdyby se staly právě v tomto okamžiku. ₉ Ať tedy autorita, která mě několikrát vybízela k tomuto činu, omluví přede všemi chyby způsobené mojí neschopností.

2. ₁ Toto dílo podává nejprve zprávu o několika podivuhodných událostech týkajících se obrácení svatého Františka, které v jeho předcházejícím životopise nebyly uvedeny, protože o nich autor tehdy nevěděl.

₂ Pak mám v úmyslu pravdivě a nanejvýš pečlivě ukázat, jak náš blažený otec toužil, jak u sebe tak, u bratří, po dobrém, bohumilém a dokonalém², jak se cvičil v nebeských naukách a usiloval o nejvyšší dokonalost, což před Bohem projevoval svatými touhami a před lidmi dobrými skutky.

₃ Na vhodných místech bude zmínka o některých zázracích.

₄ Vyprávění bude, jak jen to půjde, jednoduché a prosté, aby bylo pochopitelné těm, kdo jsou méně hbitého ducha, ale aby se líbilo i učeným.

₅ Prosím tedy, laskavý otče, abyste touto skromnou prací nepohrdl – vždyť jsem ji psal s nemalou námahou – a požehnal ji tím, že chybné opravíte a zbytečné odstraníte, aby to, co je v ní vylíčeno správně, bylo vaším zasvěceným posudkem schváleno a silou vašeho jména, vpravdě Crescencia³, všude rostlo a množilo se v Kristu⁴. Amen.

Konec předmluvy.

 Další