Modlitba světcových druhů

CLXVII. kapitola

221. ₁ Náš blažený otče, snažili jsme se prostě, jak nejlépe nám to šlo, velebit tvé skvělé činy a ke tvé slávě ukázat aspoň některé z tvých svatých ctností. ₂ Víme, že naše slova jsou jen na újmu jasu tvých znamení, protože nestačí na to, aby vylíčila tak dokonalé činy. ₃ Prosíme tebe i čtenáře, aby vzali v úvahu naši lásku i snahu a radovali se i z toho, že výšku tak podivuhodného života nelze lidským perem vyjádřit. ₄ Kdo by byl s to, výkvěte svatosti, dát v sobě vzplanout ohni tvého ducha, nebo jej dokonce vtisknout druhým? Kdo by dovedl popsat ten neuchopitelný žár lásky, který z tebe k Bohu stále plápolal? ₅ Ale napsali jsme to z radosti nad tvou světlou památkou, abychom, dokud žijeme, mohli, co víme, i když koktavě, předat jiným. ₆ Už se živíš jadrnou pšenicí¹, po níž jsi kdysi hladověl; už se napájíš z pramene blaha, po kterém jsi kdysi žíznil. ₇ Nevěříme, že blahobyt Božího domu by tě tak naplnil², že bys zapomněl na své syny³. Vždyť i ten, z něhož se napájíš, na nás myslí⁴. ₈ Táhni nás tedy k sobě, ctihodný otče, abychom běželi za vůní tvých mastí⁵, nás, které vidíš někdy nečinností vlažné, leností ochablé, nedbalostí polomrtvé! ₉ Po tvých stezkách tě následuje jen malé stádečko⁶. Náš oslabený zrak nesnese jas tvé dokonalosti. ₁₀ Zrcadlo a příklade dokonalosti, obnov naše dny jako na začátku⁷ a nedopusť, aby se ti za svého života nepodobali ti, kteří jsou ti připodobněni svými sliby!

222. ₁ V pokoře nyní přednášíme své prosby před slitovností věčné Velebnosti za Kristova služebníka, našeho ministra, následovníka tvé svaté pokory, služebníka pravé chudoby, který s láskou pro lásku tvého Krista pečlivě pečuje o tvé ovečky. ₂ A prosíme tě, svatý, stůj při něm a pomáhej mu, aby vždy kráčel ve tvých stopách a došel navěky té chvály a slávy, které jsi dosáhl ty!

223. ₁ Z hloubi srdce tě také, dobrotivý otče, prosíme za tvého syna, který nyní, jako již dříve, pln oddanosti, psal ke tvé slávě. ₂ Sepsal také toto dílo se zbožnou úctou, jak nejlépe dovedl, a ačkoli není hodno tvých zásluh, společně s námi ti je nabízí a věnuje. ₃ Laskavě ho chraň a vysvoboď ho ode všeho zlého⁸, rozmnožuj v něm svaté zásluhy a dej, aby byl pro tvé přímluvy navždy přijat do společenství svatých.

224. ₁ Pamatuj, otče, na všechny své syny, na které doléhají veliká nebezpečí. Světče, ty dobře víš, jak jen zdaleka kráčejí ve tvých šlépějích. ₂ Dej jim sílu, aby vytrvali. Očišťuj je, aby se skvěli. Dávej jim radost, aby přinášeli plody! ₃ Zařiď, aby na ně byl vylit duch milosti a modlitby⁹, aby měli pravou pokoru, jakou jsi měl ty, aby zachovávali chudobu jako ty, aby si zasloužili takovou lásku, jakou jsi ty vždy miloval Krista ukřižovaného¹⁰, ₄ který s Otcem a s Duchem svatým žije a kraluje na věky věků. Amen¹¹.