CLI. kapitola
Jak ctil narození Páně a chtěl, aby se toho dne všem dostalo pomoci
199. 1 Nad ostatní velikými svátky slavíval s nevýslovnou radostí svátek narození Dítěte Ježíše, nazýval jej svátkem svátků, protože připomíná, že se Bůh stal Dítětem a spočinul na lidských prsou. 2 Láskyplně líbal obrazy oněch dětských údů, jeho veliký soucit s Dítkem vnukal jeho srdci slova plná sladkosti, takže žvatlal jako dítě. 3 A toto jméno mu bylo v ústech sladké jako plástev medu.
4 Když bratři diskutovali o tom, zda se smí jíst maso, když je pátek, odpověděl bratru Morikovi: „Bratře, hřešíš, když den, v němž se nám narodilo Dítě1, nazýváš pátkem. 5 Chci, aby v takový den i stěny jedly maso, ale protože je nemohou jíst, ať jsou jím aspoň potřeny!“
200. 1 Přál si také, aby v tento den dávali bohatí najíst chudým a hladovým a aby se volu i oslu dávalo více zrní a slámy než jindy. 2 Řekl: „Kdybych mohl mluvit s císařem, poprosil bych ho, aby vydal všeobecný zákon, aby všichni, kdo mohou, v tak veliký svátek nasypali na cesty obilná zrna, aby měli i ptáčkové nadbytek, a to zvlášť bratři skřivánci.“
3 V slzách vzpomínal na chudou Pannu, která v ten den byla obklopena takovou bídou. 4 Jednou seděl světec u stolu a jeden bratr vzpomněl chudobu blahoslavené Panny a připomněl strádání Krista, jejího Syna. 5 [František] ihned vstal od stolu, bolestně vzdychal a s pláčem dojedl zbytek chleba na holé zemi. 6 Proto tuto ctnost nazýval královskou, že na Králi a Královně tak nádherně zářila.
7 A když se jednou na shromáždění bratři radili o tom, která ctnost nejvíce činí člověka Kristovým přítelem, odpověděl, jako by jim otevřel tajemství svého srdce: „Vězte, synové, že chudoba je zvláštní cestou spásy, její ovoce je rozmanité, ale jen málo lidí je zná.“
1 Srv. Iz 9,5.