CXXXV. kapitola

O bratřích ve Španělsku

178. ₁ Kdykoliv k němu pronikala duchovní vůně jeho bratří, byl tento přesvatý muž v obdivuhodném vytržení u Boha¹ a v duchu jásal. ₂ Jednou jakýsi Španěl, Bohu zasvěcený klerik, měl to štěstí, že svatého Františka mohl vidět a mluvit s ním. ₃ Vypravoval mu, mimo jiné, o bratřích ve Španělsku a potěšil světce touto zprávou: „Tvoji bratři bydlí v naší zemi v chudičké poustevně a způsob života si zařídili tak, že se jich polovina věnuje pracím v domě a polovina se oddává kontemplaci. ₄ A to tak, že každý týden ti, kdo pracovali, přecházejí ke kontemplaci, a klid kontemplujících střídá pilná práce. ₅ Jednoho dne, když už bylo nachystáno k obědu a zvonilo se, aby se všichni sešli, dostavili se všichni, kromě jednoho, který náležel ke kontemplujícím. ₆ Chvíli čekali a pak šli k jeho cele, aby ho zavolali ke stolu, ale on se občerstvoval u stolu bohatěji prostřeného Pánem. ₇ Našli ho, jak leží natažen tváří k zemi v podobě kříže a ani dechem, ani pohybem nejeví známky života. ₈ U hlavy a u nohou hořely dvě svíce, které celu zvláštním způsobem osvěcovaly načervenalým světlem. ₉ Nechali ho na pokoji, aby nepřekáželi jeho pomazání a neprobudili lásku, dokud si to sama nebude přát². ₁₀ Skulinami se však bratři dívali do cely, stáli za zdí a nahlíželi do oken³. ₁₁ Jak to skončilo? Zatímco druhové naslouchali hlasu té, která bydlí v zahradách⁴, světlo náhle zmizelo a bratr přišel k sobě. ₁₂ Hned vstal, odebral se ke stolu a vyznal se ze své viny, že přišel pozdě. ₁₃ Toto se stalo v naší zemi,“ řekl Španěl. ₁₄ Svatý František nebyl s to se sebrat radostí, jak byl zaplaven vůní svých synů⁵. ₁₅ Propukl v chvalozpěv, a jako by jeho jedinou slávou bylo⁶ slyšet dobré o bratřích, pravil ze srdce: ₁₆ „Vzdávám ti díky, Pane, který své chudé posvěcuješ a řídíš a který jsi mne potěšil takovou zprávou o mých bratřích! ₁₇ Žehnej prosím oněm bratřím svým nejvyšším požehnáním a zvláštní milostí posvěcuj všechny, kdo své sliby naplňují vůní dobrých skutků.“

 Další