První list svaté Anežce České1
Kolik listů napsala svatá Klára svaté Anežce České, to nevíme, ale dochovaly se nám čtyři. Kompletní texty se nacházejí celkem ve čtyřech rukopisech z 13.-14. století. Našly se také středověké rukopisy české a německé, které tyto listy obsahují. Pohromadě všechny čtyři listy publikoval poprvé až v r. 1924 Walter Seton. Do té doby byly pro širší veřejnost prakticky neznámé. Prvního kritického vydání se Klářiny listy Anežce České dočkaly až v roce 1932, kdy je vydal Jan Kapistrán Vyskočil. Nejdůvěryhodnější rukopisná sbírka těchto listů byla sepsána v letech 1283-1322 v Praze. V současné době se nachází v knihovně sv. Ambrože v Miláně. První list svaté Anežce České byl napsán po Svatodušních svátcích (tedy po 11. červnu) 1234, kdy svatá Anežka přijala řeholní šat. Hlavním tématem tohoto listu je výměna dober pozemských za dobra nebeská.
1 Ctihodné a přesvaté panně, paní Anežce, dceři nejvznešenějšího a slavného českého krále2, 2 Klára, nehodná služka Ježíše Krista a neužitečná služebnice3 paní uzavřených4 v klášteře sv. Damiána, její ve všem podřízená služebnice, jí se zvláštní úctou všemožně přeje, aby dosáhla slávy5 věčného štěstí.
3 Když slyším přepěknou pověst o vašem6 svatém chování a životě, která [dorazila] nejen ke mně, ale skvěle se rozšířila již téměř po celém světě, velmi se raduji v Pánu a jásám7. 4 Z toho se mohu radovat nejen já sama, ale i všichni, kdo slouží a chtějí sloužit Ježíši Kristu. 5 Vy totiž, ačkoliv jste víc než ostatní mohla požívat slávy, cti a důstojnosti světa a mohla jste se s velkou slávou zákonně vdát za vynikajícího a slavného císaře8, jak by odpovídalo vašemu i jeho majestátu. 6 Toto všechno jste odmítla a celou duší a z hloubi srdce jste raději zvolila nejsvětější chudobu a hmotnou nouzi 7 a přijala jste urozenějšího snoubence, Pána Ježíše Krista, který vaše panenství zachová vždy neposkvrněné a neporušené.
8 Když ho budete milovat, budete čistá,
když se ho dotknete, stanete se čistší,
když ho přijmete, zůstanete pannou.9
9 Jeho moc je silnější, urozenost vznešenější,
jeho vzhled krásnější, láska něžnější
a všechen půvab jemnější.
10 Jeho objetími jste již spoutána,
on vaši hruď
ozdobil drahými kameny
a na vaše uši
zavěsil nádherné perly.
11 A celou vás obklopil jarními květy
a třpytivými drahokamy
a korunoval vás zlatou korunou,
na niž vtiskl znamení svatosti10.
12 Tedy, sestro nejmilejší, či spíše paní hodná vší úcty, vždyť jste snoubenkou, matkou i sestrou11 mého Pána Ježíše Krista, 13 označená zářící korouhví neporušitelného panenství a nejsvětější chudoby. Upevňujte se ve svaté službě, která již započala planoucí touhou po chudém Ukřižovaném, 14 jenž pro nás všechny podstoupil utrpení kříže12, vytrhl nás z moci knížete temnot13, v níž jsme byli drženi, spoutáni okovy pro přestoupení prvních rodičů, a smířil nás14 s Bohem Otcem.
15 Ó blažená chudoba,
která těm, kdo ji milují a objímají,
poskytuje věčné bohatství!
16 Ó svatá chudoba!
Těm, kdo ji mají a po ní touží,
je Bohem přislíbeno nebeské království15
a věčná sláva a blažený život
[jim] bez pochyby bude dán!
17 O zbožná16 chudoba,
kterou Pán Ježíš Kristus,
který vládl a vládne nebi i zemi,
který také řekl a stalo se17,
se rozhodl nade vše ostatní si vyvolit!
18 Neboť lišky mají doupata, říká, a ptáci nebeští hnízda, ale Syn člověka, to jest Kristus, nemá, kde by hlavu složil18, ale když sklonil hlavu, odevzdal [svou] duši19.
19 Jestliže tedy takový a tak veliký Pán vstoupil do panenského lůna a chtěl se objevit na světě jako opovrhovaný, nuzný a chudý, 20 aby lidé, kteří byli velmi chudí a potřební a trpěli velkou potřebou nebeské potravy, stali se v něm bohatými vlastnictvím nebeských království. 21 Radujte se a velmi jásejte20, naplněna nesmírnou radostí a duchovním veselím, 22 neboť když jste si více oblíbila pohrdání světem než pocty, víc chudobu než dočasné bohatství a raději než na zemi [chcete si] ukládat poklady v nebi, 23 kde je ani rez nežere, ani mol neničí a zloději je nevykopou ani neukradnou21, vaše hojná odměna je v nebesích22 24 a zajisté jste si zasloužila být nazývána sestrou, snoubenkou a matkou23 Syna nejvyššího Otce a slavné Panny24.
25 Věřím totiž, že jistě víte, že království nebeské je Pánem přislíbeno a darováno pouze chudým25, protože dokud se milují věci časné, ztrácí se plody lásky. 26 Nelze sloužit Bohu i mamonu, protože buď se jeden miluje a druhý se má v nenávisti, nebo se jednomu slouží a druhým se pohrdá26. 27 Oblečený nemůže zápasit s nahým, protože rychleji bude sražen k zemi ten, kterého je možné za něco chytit27. 28 A [nelze] zůstat slavným ve světě a kralovat tam s Kristem, protože dříve bude moci projít velbloud uchem jehly, než bohatý vstoupit do nebeského království. 29 Proto jste odložila [královská] roucha, totiž časné bohatství, abyste nebyla přemožena protivníkem a mohla vejít strmou cestou a úzkou branou28 do nebeského království.
30 Je to totiž velká a chvályhodná výměna:
opustit časné věci pro věčné,
zasloužit si nebeské místo pozemských,
obdržet stonásobně za jedno
a mít blažený život29 na věky.
31 Proto jsem došla k tomu, abych vaši excelenci a svatost prosila, jak jen mohu, pokornými prosbami v Kristu30, abyste se chtěla upevnit v jeho svaté službě, jak to jen půjde, 32 a rostla od dobrého k lepšímu, od jedné ctnosti ke druhé31, aby ten, kterému s celou touhou své mysli sloužíte, vás uznal za hodnou udělit vám vytouženou odměnu.
33 Zapřísahám vás také v Pánu, jak jen mohu, abyste mě, svou služebnici, i když neužitečnou, i ostatní vám oddané sestry, které se mnou bydlí v klášteře, chtěla doporučovat ve svých nejsvětějších modlitbách32, 34 s jejichž pomocí si můžeme zasloužit milosrdenství Ježíše Krista, abychom si zároveň spolu s vámi zasloužily těšit se z věčného patření.
35 Buďte zdráva v Pánu a modlete se za33 mne.
1 Svatá Anežka Česká se narodila roku 1211. Jako dítě byla zasnoubena Jindřichovi VII., synu císaře Bedřicha II. Toto zasnoubení však bylo zrušeno. Pak se o její ruku ucházel anglický král Jindřich III. a po něm samotný císař Bedřich II. Svatá Anežka odmítla oba, neboť se chtěla zasvětit Kristu. Seznámila se s menšími bratry, kteří přišli do Prahy snad již okolo roku 1225, a zatoužila žít ideálem sv. Františka. Založila v Praze první klášter klarisek v zemích koruny české a 11. 6. 1234 do něj sama vstoupila. Byla dlouholetou abatyší tohoto kláštera, ale sestrám nedovolila, aby jí oslovovaly „abatyše“ nebo „matko“, ale „starší sestro“. Stala se první ženou, která založila mužský řád (křížovníky s červenou hvězdou). Zemřela v pověsti svatosti v roce 1282.
2 Jde o Přemysla Otakara I. (1198-1230).
3 Svatá Klára v této větě používá dva různé latinské výrazy. Famula je označení pro děvečku či služku, která je součástí rodiny či domu nějakého pána. Ancilla je ta, která vykonává nějakou službu – slovo odpovídá Františkovu výrazu minister – služebník.
4 Pouze v tomto případě používá sv. Klára výraz dominae inclusae, doslova uzavřené paní. Je to právní výraz používaný v té době pro typ řeholnic, které žily v uzavřeném prostoru, ale zůstávaly mezi lidmi. Výrazu reclusae se používalo pro ty, které se snažily separovat od lidí. Ve své řeholi už však Klára píše o chudých sestrách, což má být analogie k menším bratřím.
5 Srv. Sir 50,5.
6 V celém tomto listě se Klára obrací na Anežku s velkou úctou a vytrvale jí vyká. Další její listy už jsou důvěrnější a Klára Anežce tyká.
7 Hab 3,18.
8 Jde o Bedřicha II., který ovdověl roku 1228.
9 Většinu z veršů 8-11 sv. Klára převzala z liturgie hodin svátku mučednice svaté Anežky Římské. Do breviáře se tyto verše dostaly zřejmě ze staré legendy o této panně – mučednici, která byla velkým Klářiným vzorem.
10 Sir 45,12[14].
11 Srv. Mt 12,50.
12 Žid 12,2.
13 Kol 1,13.
14 2 Kor 5,18.
15 Srv. Mt 5,3.
16 Ve smyslu: zaměřená k Bohu.
17 Žl 32[33],9.
18 Mt 8,20.
19 Jan 19,30.
20 Srv. Hab 3,18.
21 Mt 6,20.
22 Mt 5,12.
23 Srv. Mt 12,50.
24 Pro pochopení rozdílu mezi spiritualitou svatého Františka a svaté Kláry je dobré si všimnout, že svatý František ve svém Listu věřícím 49-53 mluví o snoubencích, bratřích a matkách Páně jako o těch, kdo konají vůli Otcovu, milují Krista a hlásají ho svým životem. Svatá Klára oproti tomu používá tyto evangelní výrazy ve spojitosti s chudobou.
25 Srv. Mt 5,3.
26 Srv. Mt 6,24.
27 Srv. sv. Řehoř Veliký: Homilia in evangelia II,32,2 (PL 76,1233b).
28 Srv. Mt 7,13-14.
29 Srv. Mt 19,29.
30 Srv. Flp 1,8.
31 Srv. Žl 83[84],8.
32 Srv. Řím 15,30.
33 Srv. 1 Thes 5,25.