List věřícím

Vznikl pravděpodobně až v posledních letech života sv. Františka, tj. v letech 1225-1226. To také znamená, že na textu jistě nepracoval jen on sám, ale i některý z jeho sekretářů. V rukopisech bývá toto dílo uváděno různě, např.: Začíná dílo napomenutí a povzbuzení našeho ctihodného otce Františka. Nebo: List, který blažený František poslal a zanechal všem věřícím. Nebo: Začíná list sv. Františka, poslaný všem křesťanům. Za tematický základ má Slova života a spásy, ale adresát je jiný a obsah doznal tak značného rozšíření, že je těžko jej označovat jen za druhou verzi zmíněného listu (jak to bylo možné např. u Listu klerikům).

Ve jménu Pána, Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

₁Všem věřícím křesťanům, klerikům i laikům, mužům i ženám, všem, kdo žijí na celém světě, bratr František, jejich služebník a podřízený, [nabízí] poslušnost a úctu, pravý pokoj z nebe a upřímnou lásku v Pánu.

₂ Protože jsem služebníkem všech, jsem vázán všem sloužit a poskytovat vonná slova svého Pána. ₃ Proto když jsem v duchu zvážil, že pro nemoc a slabost svého těla nemohu osobně navštěvovat jednotlivé osoby, rozhodl jsem se tímto dopisem a prostřednictvím poslů vám zprostředkovat slova našeho Pána Ježíše Krista, který je Slovo Otce, a slova Ducha svatého, která jsou duch a život¹.

[1. Náš Spasitel]

₄ Toto Slovo Otce, tak důstojné, tak svaté a slavné, zvěstoval nejvyšší Otec z nebe skrze svatého Gabriela, svého anděla, do lůna svaté a slavné Panny Marie, z jejího lůna přijalo opravdové tělo našeho lidství i naší křehkosti². ₅ A ten, ačkoliv byl bohatý³ nade všechno, chtěl si sám ve světě, spolu se svou matkou, nejblaženější Pannou, vyvolit chudobu. ₆ A před svým utrpením slavil Velikonoce se svými učedníky, vzal chléb, vzdal díky, požehnal, rozlámal a řekl: Vezměte a jezte, toto je mé tělo⁴. ₇ A vzal kalich a řekl: Toto je má krev nové smlouvy, která se za vás a za mnohé prolévá na odpuštění hříchů⁵. ₈ Potom se modlil k Otci a říkal: Otče, je-li to možné, ať mě mine tento kalich. ₉ A jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve⁶. ₁₀  Přece však vložil svou vůli do vůle Otce a řekl: Otče, ať se stane tvá vůle⁷; ne jak já chci, ale jak chceš ty⁸.

₁₁Vůle jeho Otce byla taková, aby jeho požehnaný a slavný Syn, kterého nám dal a který se pro nás narodil, sám sebe skrze svou vlastní krev přinesl jako smírnou oběť na oltáři kříže; ₁₂ ne kvůli sobě, skrze něhož všechno povstalo⁹, ale pro naše hříchy, ₁₃ a zanechal nám příklad, abychom šli v jeho šlépějích¹⁰. ₁₄ A chce, abychom skrze něho byli všichni spaseni a abychom ho přijímali čistým srdcem a čistým tělem. ₁₅ Ale je málo těch, kteří ho chtějí přijímat a skrze něho být zachráněni, ačkoliv jeho jho netlačí a jeho břemeno netíží¹¹.

[2. Láska a úcta k Bohu]

₁₆ Ti, kdo nechtějí okusit, jak milý je Pán¹², a milují temnotu více než světlo¹³ a nechtějí plnit Boží přikázání, jsou zlořečení; ₁₇ o těch říká prorok: Prokletci, kteří se odvrátili od tvých přikázání¹⁴. ₁₈ Ale jak blažení a požehnaní jsou ti, kteří milují Boha a činí tak, jak říká sám Pán v evangeliu: Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, celou myslí a svého bližního jako sám sebe¹⁵.

₁₉ Milujme tedy Boha a uctívejme ho čistým srdcem a čistou myslí, protože on sám si to nade všechno přál, když řekl: Opravdoví ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě¹⁶. ₂₀ Všichni totiž, kteří ho uctívají, mají ho uctívat v duchu pravdy¹⁷. ₂₁ Chvalme ho a modleme se k němu ve dne i v noci¹⁸ slovy: Otče náš, jenž jsi na nebesích¹⁹, protože se máme stále modlit a neochabovat²⁰.

[3. Svátostný a bratrský život]

₂₂ Musíme také vyznávat knězi všechny své hříchy; a přijímejme od něho tělo a krev Pána Ježíše Krista²¹. ₂₃ Kdo nejí jeho tělo a nepije jeho krev²², nemůže vejít do Božího království²³. ₂₄ Ať však jí a pije tak, aby toho byl hoden, protože kdo nehodně přijímá, jí a pije si odsouzení, když tělo Páně nerozeznává²⁴, to znamená, že nerozlišuje. ₂₅ Přinášejme dále ovoce hodné pokání²⁵.

₂₆ A milujme své bližní jako sebe samotné²⁶. ₂₇ Pokud snad je někdo nechce milovat jako sám sebe, ať jim alespoň nepůsobí zlo, ale činí dobro.

₂₈ Ti, kdo přijali moc soudit druhé, ať ji vykonávají milosrdně, tak jako oni sami chtějí obdržet milosrdenství od Pána. ₂₉ Neboť soud bez milosrdenství bude pro ty, kdo neprokázali milosrdenství²⁷.

[4. Další požadavky víry]

₃₀ Proto mějme lásku a pokoru; a dávejme almužny, protože ty smývají z duše nečistoty hříchů²⁸. ₃₁ Lidé totiž ztratí všechno to, co zanechají na tomto světě; ale odnášejí si s sebou mzdu lásky a almužny, které rozdali, a za ty budou od Pána odměněni a náležitě jim odplatí.

₃₂ Máme se také postit a zdržovat se neřestí a hříchů i nadbytku v jídle i pití a být katolíci. ₃₃ Také máme často navštěvovat kostely a ctít duchovní a vážit si jich, ani ne tak kvůli nim samým, jestliže jsou hříšníky, ale pro jejich službu a vysluhování nejsvětějšího těla a krve Krista, které proměňují na oltáři a přijímají a ostatním je podávají. ₃₄ A všichni buďme pevně přesvědčeni, že nikdo nemůže být spasen jinak než skrze svatá slova a krev našeho Pána Ježíše Krista, která klerici pronášejí, hlásají a [jimi] slouží. ₃₅ A jen oni mají [takto] sloužit a nikdo jiný²⁹.

[5. Zvláštní požadavky na řeholníky]

₃₆ Zvláště pak řeholníci, kteří se zřekli světa, jsou zavázáni konat více a větší skutky, ale toto neopomíjet³⁰. ₃₇ Máme mít v nenávisti naše těla s neřestmi a hříchy, neboť Pán v evangeliu říká: Všechny špatnosti, neřesti a hříchy vycházejí ze srdce³¹. ₃₈ Máme milovat své nepřátele a činit dobře těm, kdo nás nenávidí³². ₃₉ Máme zachovávat přikázání a rady našeho Pána Ježíše Krista. ₄₀ Máme také zapírat sami sebe³³ a podřídit svá těla jhu služebnosti a svaté poslušnosti, jak to každý slíbil Pánu.

₄₁ A žádný člověk ať není pod poslušností zavázán poslouchat někoho ve věci, kde se páchá přestupek nebo hřích. ₄₂ Komu však je svěřena poslušnost a je považován za většího, ať je jako menší³⁴ a je služebníkem ostatních bratří. ₄₃ A k jednotlivým svým bratřím ať je milosrdný a koná tak, jak by chtěl sám, aby se jednalo s ním v podobném případě. ₄₄ Ať se nehněvá na bratra pro jeho provinění, ale s veškerou trpělivostí a pokorou ať ho laskavě napomene a podepře ho.

₄₅ Nemáme být moudří a rozumní podle těla, ale spíše máme být prostí, pokorní a čistí. ₄₆ Mějme svá těla v opovržení a za hanebná, protože všichni skrze svou vinu jsme bídní a zkažení, páchnoucí a červi, jak říká Pán skrze proroka: Já však jsem červ a ne člověk, hanba lidstva, odvržený lidem³⁵. ₄₇ Nikdy nemáme toužit po tom, abychom byli nad ostatními, ale spíše máme být služebníky a podřízenými každému lidskému stvoření kvůli Bohu³⁶.

[6. Krása křesťanského života]

₄₈ Na všech mužích a ženách, kteří toto budou činit a vytrvají až do konce, spočine Duch Páně³⁷ a učiní si u nich příbytek a domov³⁸. ₄₉ A budou dětmi nebeského Otce³⁹, jehož skutky činí. ₅₀ A jsou snoubenci, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista⁴⁰. ₅₁ Snoubenci jsme [tehdy], když v Duchu svatém je věrná duše spojena s Ježíšem Kristem. ₅₂ Bratry pak jsme, když konáme vůli jeho Otce, který je v nebesích⁴¹; ₅₃ matkami [jsme], když ho nosíme ve svém srdci a ve svém těle⁴² díky lásce a čistému a upřímnému svědomí, rodíme ho skrze svaté konání, které má druhým svítit jako vzor⁴³.

₅₄ Jak svaté, slavné a veliké je mít Otce v nebesích! ₅₅ Jak svaté, útěchyplné, krásné a obdivuhodné je mít Snoubence! ₅₆ Jak je svaté a milé, příjemné, pokorné, pokojné, sladké a láskyhodné a nade vše vytoužené mít takového Bratra a Syna, který položil svůj život za své ovce⁴⁴ a modlil se za nás k Otci slovy: Otče svatý, zachovej ve svém jménu ty, které jsi mi dal⁴⁵. ₅₇ Otče, všichni, které jsi mi ve světě dal, byli tvoji a mně jsi je dal⁴⁶. ₅₈ A slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že ty jsi mě poslal⁴⁷; prosím za ně a ne za svět⁴⁸; požehnej jim a posvěť je⁴⁹. ₅₉ Pro ně se posvěcuji, aby i oni byli posvěceni v⁵⁰ jednotě, jako jsme i my⁵¹. ₆₀ A chci, Otče, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i oni, aby viděli mou slávu⁵² v tvém království⁵³.

₆₁ Tomu pak, který toho tolik snesl kvůli nám, tolik dobrého učinil a v budoucnu učiní, všechno stvoření, které je na nebi, na zemi, v moři i v hlubinách, ať vzdává Bohu chválu, slávu, čest a dobrořečení⁵⁴, ₆₂ protože on je naší pevností i sílou, on jediný je dobrý, jediný nejvyšší, jediný všemohoucí, obdivuhodný, slavný a jediný svatý, chvályhodný a velebený na nekonečné věky věků. Amen.

[7. Otroctví hříšníka]

₆₃ Ale všichni ti, kdo nežijí v pokání a nepřijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista a páchají neřesti a hříchy, kdo ₆₄ kráčejí, vedeni zlou žádostivostí a špatnými touhami, a nezachovávají to, co slíbili, ₆₅ a tělesně slouží světu a žádostmi těla, péčí a starostlivostí o tento svět a péčí o tento život, ₆₆ [jsou] oklamáni ďáblem, jehož jsou dětmi a jehož skutky činí⁵⁵, jsou slepí, protože nevidí pravé světlo – našeho Pána Ježíše Krista. ₆₇ Nemají duchovní moudrost, protože nemají v sobě Božího Syna, který je pravou moudrostí Otce; o nich je řečeno: S celou svou moudrostí byli v koncích⁵⁶. ₆₈ Vidí, poznávají, vědí a konají zlo; a vědomě [tak] ztrácejí duše.

₆₉ Pohleďte, slepí, oklamaní našimi nepřáteli, totiž tělem, světem a ďáblem, že tělu je příjemné konat hřích a trpké sloužit Bohu, neboť všechna zla, neřesti a hříchy vycházejí a pocházejí z lidského srdce⁵⁷, jak praví Pán v evangeliu. ₇₀ A nic nemáte v tomto světě ani v budoucím. ₇₁ Myslíte, že na dlouho vlastníte marnosti tohoto světa, ale jste oklamáni, protože přijde den a hodina, o kterých neuvažujete, nevíte a neznáte je.

[8. Špatná smrt hříšníka]

₇₂ Tělo slábne, smrt se blíží, přicházejí příbuzní a přátelé a říkají: „Rozděl svůj [majetek].“ ₇₃ Hle, jeho manželka a děti, příbuzní a přátelé předstírají pláč. ₇₄ Pohlédne na ně a uvidí je plakat, je pohnut špatným podnětem; uvažuje v duchu a [pak] říká: „Hle, svou duši i tělo, vše, co mám, dávám do vašich rukou.“ ₇₅ Vskutku prokletý je takový člověk, který svěřuje a vydává svou duši i tělo a vše, co má, do takových rukou. ₇₆ O tom říká Pán skrze proroka: Prokletý člověk, který důvěřuje v člověka⁵⁸.

₇₇ Hned se starají, aby přišel kněz. Kněz mu říká: „Chceš činit pokání za všechny své hříchy?“ ₇₈ Odpovídá: „Chci.“ „Chceš napravit spáchané viny a těm lidem, které jsi oklamal a podvedl, nakolik můžeš, [dát náhradu] ze svého majetku?“ ₇₉ Odpovídá: „Ne.“ A kněz říká: „Proč ne?“ ₈₀ „Protože jsem všechno svěřil do rukou příbuzných a přátel.“ ₈₁ A začíná ztrácet řeč, a tak onen ubožák umírá.

₈₂ Ale ať vědí všichni, že kdekoliv a jakkoliv umírá člověk ve smrtelném hříchu bez zadostiučinění, a může dát zadostiučinění, ale nečiní to, ďábel vyrve jeho duši z jeho těla v takové úzkosti a trápení, jaké nikdo nemůže poznat, jen ten, kdo to prožívá. ₈₃ A všechno nadání, moc i poznání, které si myslel, že má⁵⁹, bude mu vzato⁶⁰. ₈₄ A svůj majetek zanechá příbuzným a přátelům a ti si ho vezmou a rozdělí a pak řeknou: „Ať je prokleta jeho duše, protože nám mohl dát víc a nahromadit víc, než nahromadil.“ ₈₅ Tělo sežerou červi; a tak hyne tělo i duše v tomto krátkém čase a půjde do pekla, kde se bude trápit bez konce.

[9. Zakončení]

₈₆ Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. ₈₇ Já, bratr František, váš menší služebník, vás prosím a zapřísahám v lásce, kterou je Bůh⁶¹, s touhou políbit vaše nohy, abyste tato i jiná slova našeho Pána Ježíše Krista s pokorou a láskou přijímali, konali a zachovávali. ₈₈ A všem mužům i ženám, kteří je laskavě přijmou, pochopí a předají [svým] příkladem druhým, a pokud v nich vytrvají až do konce⁶², ať žehná Otec i Syn i Duch svatý. Amen.

 Další