IV. kapitola
O plamenné horlivosti blaženého Františka a o jeho nemoci očí
97. 1 Během této doby začalo Františkovo tělo trpět různými chorobami, a to daleko hůř než dříve. 2 Trpěl totiž mnoha nemocemi, protože své tělo dokonale ukázňoval1 a v předchozích letech tvrdě pracoval. 3 Už plných osmnáct let byl tak dokonalý, že jen zřídkakdy dopřál svému tělu odpočinek2 a někdy vůbec ne. Stále putoval po různých i vzdálených krajích, aby tak ochotný duch, tak zbožný duch a tak plamenný duch, který prodléval v jeho nitru, mohl všude zasévat sémě Božího slova. 4 Celý svět naplnil Kristovou radostnou zvěstí a často v jediném dni prošel čtyřmi či pěti vesnicemi nebo městy3 a všude hlásal radostnou zvěst o Božím království4. Posluchače vzdělával svým příkladem ne méně než svými slovy, tak se celé jeho tělo stalo jazykem.
5 Tak veliký byl u něho soulad mezi tělem a duchem, tak veliká byla jeho poslušnost, že tělo nejen nikdy neodporovalo, když se duch snažil dosáhnout svatosti, nýbrž dokonce ducha předbíhalo, jak je psáno: Má duše po tobě žízní, mé tělo po tobě prahne5. 6 Stálé podřizování učinilo tělo ochotným a každodenní věrnost ho dovedla do vysokého stupně ctnosti, neboť zvyk se často stává druhou přirozeností.
98. 1 Ale protože je to s lidmi podle přirozeného zákona tak, že navenek člověk den ze dne slábne, i když se uvnitř obnovuje6, i ona vzácná nádoba, v níž byl skryt nebeský poklad7, byla někdy otřesena a trpěla úbytkem sil. 2 A přece člověk, teprve když je vyčerpaný, vpravdě začíná, a když je v koncích, teprve jedná; tak byl duch v nemocném těle stále čilejší8. 3 Tak mu totiž spása duší9 ležela na srdci a tak si přál prospěch bližního, že když už nemohl chodit pěšky, začal jezdit krajem na oslu.
4 Často ho bratři naléhavě a vytrvale napomínali, aby své nemocné a zesláblé tělo svěřil péči lékařů. 5 Avšak ten, jehož vznešený duch byl obrácen k nebi a jehož jediným přáním bylo zemřít a být s Kristem10, nechtěl o tom ani slyšet. 6 Protože ještě nenaplnil všecko, co z Kristova utrpení zbývalo, aby to doplnil na svém těle11; i když nosil jeho rány na svém těle12, postihlo ho vážné onemocnění očí13, skrze které na něm Bůh rozmnožil svoje milosrdenství. 7 A protože se tato nemoc den ode dne zhoršovala a utrpení se bez ošetření zvětšovalo, přemluvil ho konečně bratr Eliáš, kterého si zvolil, aby mu byl matkou, a zároveň ho ustanovil ostatním bratřím za otce14, aby už neodmítal léky, 8 nýbrž je ve jménu Božího Syna, skrze něhož byly stvořeny, užíval, jak je psáno: Pán dává ze země růst lékům a moudrý muž je neodmítá15. 9 Svatý otec tehdy laskavě dal souhlas a pokorně poslechl toho, který ho napomínal.
1 Srv. 1 Kor 9,27.
2 Srv. 2 Kor 7,5.
3 Srv. Mk 6,6.
4 Srv. Lk 8,1.
5 Žl 62[63],2.
6 Srv. 2 Kor 4,16.
7 Srv. Mt 13,44.
8 Srv. Sir 18,7.
9 Srv. 1 Petr 1,9.
10 Srv. Flp 1,23.
11 Srv. Kol 1,24.
12 Srv. Gal 6,17.
13 K tomuto onemocnění sv. František pravděpodobně přišel během svého pobytu v Egyptě a v Palestině.
14 Bratr Eliáš byl ustanoven generálním ministrem po smrti Petra Cattaniho (10. března 1221).
15 Srv. Sir 38,4.