DRUHÁ KNIHA
Začíná druhá kniha o posledních dvou létech života
a o šťastné smrti našeho přeblaženého otce Františka.
I. kapitola
[O postupu jeho díla, o době, ve které sv. František šťastně zemřel, a o jeho proroctvích]
88. 1 V předcházejícím pojednání, které jsme milostí Spasitele vhodným vyprávěním uzavřeli, jsme popsali, jak jsme mohli nejlépe, život a činy našeho přeblaženého otce Františka až do osmnáctého roku po jeho obrácení. 2 Jeho zbývající působení od jeho předposledního roku života chceme, pokud je náležitě známe, v krátkosti připojit k této knize. Chceme v ní vyprávět jen to, co se zdá nejdůležitější, aby ti, kdo chtějí podat obšírnější zprávu, mohli najít něco, co by připojili. 3 V roce 1226 po Vtělení Pána, ve 14. indikaci1, v neděli 4. října2, náš přeblažený otec František ve svém rodném městě Assisi u Svaté Marie v Porciunkuli, kde nejprve sám založil Řád menších bratří, dvacet let po svém úplném přilnutí Kristu při následování života a šlépějí apoštolů opustil vězení svého těla a přešťastně spěchal do nebeských příbytků, když dokonale dokončil to, co začal. 4 Za zpěvu hymnů a chval bylo přeneseno jeho posvěcené a svaté tělo do tohoto města a s poctami uloženo tam, kde se děje ke chvále Všemohoucího mnoho zázraků. Amen.
89. 1 Od raného dětství, takřka nepoučován o cestách Božích a o poznání Boha, žil v přirozené nevědomosti a delší čas i v žáru vášní. Až byl ospravedlněn z hříchů, zasažen pravicí Nejvyššího, a z milosti a z moci Nejvyššího3 byl víc než kdokoli v té době naplněn božskou moudrostí. 2 Protože učení evangelia ne v jednotlivých oblastech, ale všeobecně značně ztratilo svou průbojnost, byl od Boha poslán tento muž, aby po příkladu apoštolů všeobecně v celém světě vydával svědectví pravdě4. 3 Svým učením jasně ukázal, že všechna moudrost světa je jen pošetilostí, a v krátké době, pod Kristovým vedením, svým pošetilým kázáním obrátil lidská srdce k pravé Boží moudrosti5. 4 Jako nový evangelista vyléval v tomto posledním čase6 jakoby jednu z rajských řek7, zbožnou vláhou evangelia zavlažoval celý svět a skutky zvěstoval cestu Božího Syna a učení pravdy. 5 Tak se v něm a skrze něho na světě ukázala radost, v kterou jsme nedoufali, a svatá obnova: nový výhonek staré víry náhle obnovil zkostnatělé a zestárlé lidstvo. 6 Srdcím vyvolených byl dán nový duch a uprostřed nich bylo vylito8 nové pomazání spásy, když jedno z nebeských světel, Kristův služebník a světec, zazářilo z nebes novým způsobem a novými znameními. 7 I staré divy byly skrze něho obnoveny, když v poušti tohoto světa byla zasazena plodná vinice novým způsobem, ale věrná předkům, která rozkvetla líbeznými květy vydávajícími vůni9 svatých ctností, kdekoliv se rozšířily ratolesti10 svatého řádu.
90. 1 I když byl podroben utrpení jako my11, nespokojil se jen se zachováváním společných přikázání, ale veden žhavou láskou, vykročil na cestu k nejvyšší dokonalosti, snažil se dosáhnout vrcholu svatosti a uviděl cíl veškeré dokonalosti12. 2 Proto v něm nacházely všechny stavy, obě pohlaví i každý věk jasný důkaz učení spásy a skvělé příklady svatých skutků. 3 Ti, kdo chtějí vztáhnout ruce po věcech lepších a kdo chtějí usilovat o vyšší dary13 na vznešenější cestě, ať se dívají do zrcadla14 jeho života a naučí se veškeré dokonalosti. 4 Kdo se spokojí s méně sráznými, rovnějšími cestami, protože se bojí kráčet po příkrých stezkách a vystoupat do horských výšek, také u něho najdou vhodná napomenutí. 5 Konečně ti, kdo hledají znamení15 a zázraky, nechť se otáží jeho svatosti, a dostanou, co chtějí.
6 Ano, jeho slavný život osvětluje jasnějším světlem také dokonalost předešlých světců: ukazuje utrpení Ježíše Krista a zjevuje v plnosti Kristův kříž. 7 Opravdu, ctihodný otec byl na pěti místech svého těla označen znameními utrpení a kříže, jako kdyby se Synem Božím visel na kříži. 8 Toto tajemství je veliké16 a zjevuje vznešenost a prvenství lásky. Je v tom tajemný úradek, obsahující posvátné tajemství, které, jak věříme, zná jen Bůh a jeden člověk, kterému to světec jen částečně odhalil. 9 Proto není třeba vynakládat velké úsilí na jeho oslavu, neboť jeho sláva pochází od Toho, který je slávou všech, nejsilnějším pramenem cti, a jenž odměňuje světlem.
10 Velebme tedy svatého, pravého a slavného Boha a vraťme se opět k dějinám.
1 Indikace je stále se opakující časový kruh patnácti let, začíná rokem 3 před Kr. Počítá se však jen číslo roku uvnitř časového kruhu – tedy rok 1226 je 14. rok 82. indikace.
2 Tehdy se počítal den od západu slunce a ne od půlnoci – podobně jako v liturgii; proto podle dnešního počítání zemřel František 3. října večer, v sobotu (ve věku 45 let), a pochován byl v neděli 4. října; přesnou hodinu smrti sdělil bratřím v oběžníku bratr Eliáš po Františkově smrti.
3 Srv. Lk 1,35.
4 Srv. Jan 1,6-7.
5 Srv. 1 Kor 1,20-21.
6 Srv. 1 Petr 1,5.
7 Srv. Gn 2,10; Iz 44,3.
8 Srv. Ez 11,19; 36,26.
9 Srv. Sir 24,17.
10 Srv. Ez 17,6-7.
11 Srv. Jak 5,17.
12 Srv. Žl 118[119],96.
13 Srv. 1 Kor 12,31.
14 Tímto pojetím života sv. Františka jako „zrcadla dokonalosti“ se později inspirovalo nejen stejnojmenné dílo popisující Františkův život, ale i sám Tomáš z Celana při tvorbě svého druhého životopisu sv. Františka.
15 Srv. 1 Kor 1,22.
16 Srv. Ef 5,32.