XXIX. kapitola
O lásce, kterou miloval všechny tvory kvůli Stvořiteli, a popis jeho vnitřního i vnějšího člověka
80. 1 Bylo by příliš rozsáhlé, ba nemožné vypočítat a shromáždit všechno, co přeslavný otec František učil a vykonal, dokud žil v těle1. 2 Kdo by dokázal vypsat velikost jeho lásky, kterou choval ke všemu, co je Boží2? 3 Kdo by dokázal vylíčit sladkost, kterou pociťoval, když ve stvoření nazíral na moudrost Stvořitele, na jeho moc a dobrotu? 4 Opravdu, když o tom všem rozjímal, překypoval podivuhodnou a nevypověditelnou radostí, ať už pozoroval slunce, sledoval měsíc nebo se díval na hvězdy či na oblohu. 5 Jak prostá zbožnost, jak zbožná prostota!
6 I červy měl ze srdce rád, neboť četl výrok Spasitele: Já však jsem červ a ne člověk3. 7 Proto je sbíral z cesty a odnášel stranou na bezpečné místo, aby je lidé nepošlapali.
8 A co mám říci o jiných malých tvorech? V zimě dával přinášet včelám med nebo výborné víno, aby nezemřely chladem či zimou. 9 Jejich pilnou práci a výtečný instinkt tak vychvaloval ke slávě Páně, že často i celý den strávil chválením včel a dalších tvorů. 10 Jako zvali kdysi tři mládenci v ohnivé peci ke chvále a oslavě Stvořitele veškerenstva všechny živly, tak tento muž, plný Ducha Božího, ve všech živlech a tvorech neustále oslavoval Stvořitele a Vládce veškerenstva, chválil ho a dobrořečil4 mu.
81. 1 A jakou radost přinášela krása květin jeho duši, když obdivoval jejich půvabné tvary a vdechoval jejich líbeznou vůni? 2 A hned se před jeho rozjímavým okem vynořila krása oné květiny, která na jaře vyrazila z kořene Jesse5 a která svou vůní probudila nespočetné tisíce mrtvých. 3 A když někde našel pohromadě mnoho květin, kázal jim a povzbuzoval je k chvále Pána, jako kdyby měly rozum. 4 Tak vybízel osetá pole i vinice, kamení i lesy, všechny polní byliny, bublající potůčky i zeleň zahrad, zemi i oheň, vzduch i vítr s upřímnou čistotou k Boží lásce a k radostné poslušnosti.
5 Všechny tvory také nazýval svými bratry a sestrami, a tak vnikal ve skrytosti srdce do tajemství tvorů mimořádným způsobem, který zůstal ostatním skryt, neboť již dospěl ke svobodě slávy Božích dětí6.
6 Nyní tebe, dobrý a obdivuhodný Ježíši, chválí v nebi s anděly, když na zemi všem tvorům hlásal lásku k tobě.
82. 1 Vždyť nad všechno lidské chápání na něho působilo, kdykoli vyslovil tvé svaté jméno, Pane7; celý se naplnil jásotem a byl pln nejčistší radosti a zdál se být opravdu novým člověkem z jiného světa.
2 Kromě toho, když někde, ať už na ulici, v domě nebo na zemi, nalezl něco napsaného, ať už božského či lidského, zdvihl to s úctou a položil na nějaké posvátné nebo důstojné místo, z obavy totiž, aby tam nebylo napsáno jméno Páně nebo něco, co se k němu vztahuje.
3 Když se ho jeden bratr tázal, proč pečlivě sbírá také spisy pohanů a takové, v nichž jméno Páně není, odpověděl mu: „Synu, vždyť v nich jsou písmena, z nichž lze přeslavné jméno Pána a Boha8 složit. 4 A to dobré, co v nich je, nepatří ani pohanům, ani jiným lidem, nýbrž jen Bohu, jemuž náleží každé dobro.“
5 A co je neméně podivuhodné, dal-li psát několik řádek jako pozdrav nebo napomenutí, nestrpěl, aby bylo některé písmeno nebo slabika vymazána, i když byla zbytečná nebo nesprávně zapsaná9.
83. 1 Jak byl krásný, jak zářící a jak vznešený v nevinnosti svého života, v prostotě svých slov, v čistotě srdce, v lásce k Bohu i k bratřím, ve stravující poslušnosti, v sjednocující poddajnosti, ve svém andělském zjevu10. 2 V jednání laskavý, od přirozenosti mírný, v řeči přívětivý, v napomínání velmi taktní, ve svěřeném mlčenlivý11, moudrý v radách, úspěšný v jednání a ke všem laskavý. 3 Byl radostné mysli, měl vlídnou duši, střízlivého ducha12, byl ponořen do nazírání, ustavičně se modlil a ve všem byl horlivý. 4 Byl stálý v úmyslech, pevný v ctnostech, zakotvený v milosti a ve všem vytrvalý. 5 Rychle odpouštěl, ale byl pomalý k hněvu13, měl svobodomyslnou povahu, vynikající paměť, byl přesný při výkladu, byl obezřetný při rozhodování a ve všem byl prostý. 6 Byl přísný k sobě, vůči druhým dobrotivý, ke všem zdvořilý.
7 Byl neobyčejně výmluvným mužem radostné tváře s dobrotivým výrazem obličeje, prost zbabělosti, bez jakékoli pýchy. 8 Postavy byl střední, spíše menší, hlavu měl středně velkou, kulatou, obličej podlouhlý a protáhlý, rovné, nízké čelo, tmavé, středně velké prosté oči, rovné obočí, tmavé vlasy, přiměřený, rovný a jemný nos, uši vzpřímené, ale malé, ploché spánky, 9 mírný, plamenný a ostrý jazyk14, silný, příjemný, jasný a zvučný hlas15, husté, stejnoměrné bílé zuby, jemné a úzké rty, černé a nepříliš husté vousy, 10 štíhlý krk, rovná záda, krátké paže, jemné ruce, dlouhé prsty s protáhlými nehty, štíhlé nohy, malá chodidla, jemnou kůži, byl velmi hubený, nosil drsné roucho, spal jen velmi krátce a jeho ruce byly velmi štědré.
11 A protože byl velmi pokorný, byl vůči všem lidem velmi vlídný16 a vhodným způsobem se přizpůsoboval všem povahám. Mezi svatými byl ještě světější, mezi hříšníky skoro jako jeden z nich.
12 Prosíme tě tedy, přesvatý otče, příteli hříšníků, smiluj se nad nimi a svou mocnou přímluvou pomáhej milosrdně těm, které vidíš ležet v bídné nečistotě hříchů.
1 Srv. Flp 1,22.
2 Srv. Mt 22,21.
3 Žl 21[22],7.
4 Srv. Dan 3,17.51.
5 Srv. Iz 11,1.
6 Srv. Řím 8,21. Tyto dva odstavce popisují Františkovo vnímání Stvořitele v přírodě, ze kterého se také zrodily jeho Chvály Boha nejvyššího a Píseň bratra Slunce.
7 Srv. Žl 8,2.
8 Srv. Dt 5,11.
9 Takové chyby se kupříkladu vyskytují i na lístku, který sv. František napsal bratru Lvovi a jehož originál se nám dochoval.
10 Srv. Sd 13,6.
11 Srv. Přís 11,13.
12 Srv. 2 Tim 1,7.
13 Srv. Jak 1,19.
14 Srv. Přís 15,4.
15 Srv. Pís 2,14.
16 Srv. Tit 3,2.