XXV. kapitola

Jak osvobodil bratra od padoucnice, nebo od zlého ducha a jak v San Gemini uzdravil posedlou

68. ₁ Jeden bratr často trpěl těžkou, na pohled velmi ošklivou nemocí, o niž nevím, jak bych ji měl pojmenovat, protože se má za to, že je v tom zlý duch. ₂ Onen bratr totiž často padal na zem a žalostně, s pěnou u úst¹, se díval kolem. Jeho údy se hned křečovitě stahovaly, hned napínaly a nato se zase zkroutily a zkřivily a byly ztuhlé a neohebné. ₃ Někdy, jak ležel roztažený a ztrnulý, vymrštil hlavou i nohama do výšky člověka a pak náhle sebou bouchl o zem. ₄ Svatý otec František měl s jeho těžkou nemocí soucit, přišel k němu a modlil se nad ním, požehnal mu znamením kříže. ₅ On se ihned uzdravil a v budoucnosti už nikdy netrpěl ani těmi nejmenšími potížemi této nemoci.

69. ₁ Když procházel diecézí Narni, dorazil jednou přeblažený otec František do městečka jménem San Gemini a zvěstoval tam Boží království². Bohabojný a zbožný muž, který tam měl velmi dobrou pověst, pozval jeho a tři další bratry do svého domu. ₂ Jeho manželku trápil zlý duch³, jak bylo známo všem obyvatelům toho kraje. V pevné důvěře, že by jí světcovy zásluhy mohly pomoci, prosil za ni manžel blaženého Františka. ₃ Protože však František toužil ve své prostotě spíš po pohrdání než po světské slávě prokazováním své svatosti, rozhodně se zdráhal to učinit. ₄ Nakonec však, jelikož šlo o Boží záležitost a mnozí na něho naléhali, přemožen jejich prosbami, souhlasil. ₅ Zavolal k sobě své tři druhy, kteří s ním byli, každého postavil do jednoho rohu domu a řekl jim: „Modleme se za tu ženu, bratři, k Pánu, aby od ní Bůh ke své cti a chvále odňal jho zlého ducha. ₆ Každý z nás bude stát v jednom rohu domu,“ pravil, „aby nám ten zlý duch neunikl a neošálil nás tím, že by se schoval někam do rohu.“ ₇ Když dokončili modlitbu, blažený František v síle ducha⁴ přistoupil k ženě, která se strašně svíjela a hrozně křičela, a řekl: „Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista ti pod poslušností přikazuji, démone, abys z ní vyšel⁵ a neodvažoval se ji dál obtěžovat.“ ₈ Sotva ta slova vyslovil, opustil ji zlý duch s takovou zuřivostí a řevem a tak rychle, že si svatý otec myslil, že je ta náhlá poslušnost ďábla i rychlé uzdravení ženy jen klam. ₉ Ihned se proto z onoho místa se studem vzdálil, veden tak Boží prozřetelností, aby neupadl do ješitné samolibosti.

₁₀ Později se však stalo, že když blažený František procházel tím místem s bratrem Eliášem a ona žena se o jeho příchodu dozvěděla, hned vstala, běžela za ním po ulici a volala, zda by s ní nepromluvil. ₁₁ On s ní však mluvit nechtěl, protože poznal, že je to ta žena, z níž působením Boží síly vyhnal kdysi zlého ducha. ₁₂ Žena však líbala stopy po jeho nohou a děkovala Bohu a jeho služebníku svatému Františkovi, že ji osvobodil ze spárů smrti. ₁₃ Bratr Eliáš ho konečně svatou prosbou přiměl, aby s ní promluvil, když její uzdravení a osvobození, jak už bylo řečeno, mnozí potvrdili.

 Další