XXIII. kapitola

Jak uzdravil v Toscanelle chromého a v Narni ochrnutého

65. ₁ Když jednou Boží světec František putoval rozmanitými odlehlými krajinami, aby hlásal Boží království, přišel do města zvaného Toscanella¹. ₂ Když tam jako obvykle rozséval sémě života, přijal ho s velkou pohostinností jakýsi rytíř toho města, jehož jediný syn byl² chromý a celkově slabý. Ačkoliv byl podle věku už chlapcem, byl jako kojenec a ještě ležel v kolébce. ₃ Když chlapcův otec poznal, že je Boží muž obdařen takovou svatostí, vrhl se mu pokorně k nohám a prosil ho o uzdravení svého syna. ₄ František se však měl za nehodného a neužitečného, aby dostal takovou sílu a milost a dlouho se zdráhal. ₅ Nakonec však, přemožen jeho vytrvalým naléháním, se nejprve pomodlil, pak vložil na chlapce ruku, požehnal ho a pozdvihl ho³. ₆ Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista chlapec vstal úplně zdráv a k velké radosti přítomných se začal procházet po domě sem a tam před očima všech.

66. ₁ Jednou, když přišel Boží muž František do Narni, kde se zdržel několik dní, jeden muž tohoto města jménem Petr ležel na lůžku ochrnutý⁴. ₂ Už pět měsíců měl všechny údy ochrnuty, takže nemohl vstát ani se pohybovat. Zcela ztratil kontrolu nad rukama, nohama i hlavou a vládl jen jazykem a mohl otevřít oči. ₃ Když uslyšel, že svatý František přišel do Narni, poslal k biskupovi města posla, aby se pro lásku Boží uvolil poslat k němu služebníka nejvyššího Boha, neboť věřil, že se jeho přítomností a pohledem na něho uzdraví ze své nemoci. ₄ A to se také stalo; jakmile blažený František k němu přišel a učinil nad ním od hlavy až k patě znamení kříže, nemoc zcela zmizela a on byl zase zdráv⁵ jako dřív.

 Další