XXI. kapitola
O kázání ptáčkům a o poslušnosti tvorů
58. 1 Zatímco se, jak jsme se už zmínili, mnoho dalších přidávalo1 k bratřím, přeblažený otec František putoval Spoletským údolím. 2 Tam přišel do blízkosti městečka Bevagna, kde bylo shromážděno veliké množství rozličných druhů ptáků, holubů, vran a dalších, kterým lidé říkají kavky. 3 Když je přeblažený služebník Boží František spatřil, zanechal své druhy na cestě a spěchal k ptákům, neboť byl velmi horlivý a vroucně i něžně miloval i nízké a nerozumné tvory. 4 Když došel do jejich blízkosti a viděl, že na něho čekají, pozdravil je svým obvyklým způsobem. 5 Nemálo se však divil, že ptáci jako obvykle neodlétají. Byl naplněn ohromnou radostí a pokorně je prosil, aby vyslechli Boží slovo. 6 A k tomu všemu, co jim říkal, připojil ještě toto: „Moji bratři ptáčci, hodně musíte chválit svého Stvořitele a vždycky ho milovat, neboť vám dal za oděv peří, k létání křídla a všechno, co potřebujete. 7 Dokonce vás Bůh mezi svými tvory učinil vznešenými a čistotu vzduchu učinil vaším příbytkem. Nesejete ani nežnete2, a přece vás bez jakéhokoliv vašeho přičinění chrání a opatruje.“ 8 Jak František sám a bratři, kteří byli s ním, vypravovali, nato se ptáčci po svém způsobu velmi zaradovali a začali natahovali krčky, rozpínali křídla, otevírali zobáčky a dívali se na něho. 9 On procházel jejich středem3 a vracel se zpět a jeho hábit se dotýkal jejich hlaviček a tělíček. 10 Pak jim znamením svatého kříže požehnal a dovolil jim, aby si letěli jinam. 11 Blažený otec pak šel se svými druhy dál svou cestou a radoval se4 a vzdával díky Bohu5, kterého ctí všichni tvorové pokornou chválou.
12 Protože byl již prostý, ne z přirozenosti, ale působením milosti, začal si dělal výčitky, že ptáčkům, kteří s takovou úctou Božímu slovu naslouchají, nekázal už dávno. 13 A tak se stalo, že od toho dne horlivě povzbuzoval všechny ptáky, zvířata i plazy, ba i stvoření, která neslyší, ke chvále a k lásce ke svému Stvořiteli, neboť denně se z vlastní zkušenosti přesvědčoval o jejich poslušnosti, když vzýval jméno6 Spasitele.
59. 1 Jednoho dne se František odebral do vsi jménem Alviano, aby tam nabízel Boží slovo. Vystoupil na vyvýšené místo, aby ho všichni viděli, a prosil o klid. 2 Všichni zmlkli a uctivě stáli, jen vlaštovky, které tu hnízdily, si cvrlikaly dál a působily velký hluk. 3 Protože lidé pro jejich štěbetání blaženého Františka dobře neslyšeli, řekl ptáčkům: „Moje sestry vlaštovky, přišel čas, abych promluvil já, protože vy jste toho napovídaly už dost. Slyšte slovo Páně7 a buďte zticha a v klidu, dokud se nenaplní slovo Páně8.“ 4 A k překvapení a k údivu všech, kteří tam byli, vlaštovky zmlkly a nehnuly se z místa, dokud kázání neskončilo. 5 Když lidé viděli toto znamení9, byli naplněni úžasem a říkali: „Tento muž je opravdu svatý a přítel Nejvyššího.“ 6 Plni hluboké úcty spěchali, aby se dotkli aspoň jeho šatu a chválili a velebili Boha10. 7 Vskutku bylo podivuhodné, že i nerozumní tvorové poznali vřelou příchylnost, kterou k nim choval, a vytušili jeho něžnou lásku.
60. 1 Když jednou pobýval František u vsi Greccio, přinesl mu jeden bratr živého zajíčka, který se lapil do oka. 2 Když ho přeblažený muž uviděl, přemožen soucitem řekl: „Bratře zajíčku, pojď ke mně! Jak to, že ses dal oklamat?“ 3 Jakmile bratr zajíčka, kterého držel, pustil, bez rozmýšlení se utekl ke světci a uvelebil se mu na klíně jako na nejbezpečnějším místě. 4 Když se tam za chvíli uklidnil, svatý otec ho s mateřskou něžností hladil a pak ho pustil na svobodu, aby se vrátil do lesa. 5 Jakmile ho postavil na zem, hned se vracel na světcův klín, takže ho nakonec musel nechat bratřími odnést do blízkého lesa.
6 Když se zdržoval na ostrově jezera u Perugie, přihodilo se něco podobného s divokým králíčkem, který je jinak velmi plachým zvířátkem.
61. 1 Stejnou něžnou lásku měl světec i k rybám, které, když měl příležitost a chytili je, hned pouštěl zpět do vody a napomínal je, aby si daly příště pozor a nedaly se znovu chytit.
2 Když jednou seděl v loďce blízko přístavu na jezeře v Rieti, chytil právě rybář velkou rybu, která se lidově nazývá lín, a uctivě ho nabídl světci. 3 Ten ho s radostí a ochotně vzal, začal mu říkat bratře, vrátil ho do vody vedle loďky a začal nadšeně chválit jméno Páně. 4 Když chválil Pána, kroužila ryba kolem loďky a neodplouvala z místa, kam ji položil, dokud Boží světec nedokončil modlitbu a nedovolil jí, aby odplula.
5 Slavný otec František sám tak chodil cestou poslušnosti a tak dokonale se podroboval Boží vůli, že si zasloužil před Bohem vznešené vyznamenání, že ho tvorstvo poslouchalo.
6 Vždyť i voda se mu proměnila ve víno, když v poustevně San Urbano ležel těžce nemocen. 7 Když se toho vína napil, uzdravil se tak rychle, že to všichni považovali za Boží zázrak. A také to zázrak byl.
8 Vskutku musí být světcem ten, koho tvorové tak poslouchají a na jehož pokyn i živly se proměňují, aby jich mohl použít.
1 Srv. Sk 2,41.
2 Srv. Lk 12,24.
3 Srv. Lk 4,30.
4 Srv. Sk 8,39.
5 Srv. Sk 27,35.
6 Srv. Sk 22,16.
7 Srv. Iz 1,10.
8 Srv. 2 Kron 36,21.
9 Srv. Mt 12,38.
10 Srv. Lk 24,53.